Kapela s nepříliš vábným názvem i obalem alba Rapheumets Well přináší novou dávku brutálního symfonického death metalu v podobě desky „The Exile“. Je jejich druhá v pořadí a vzhledem k žánru jsou poměrně překvapivě ze Spojených států amerických, kde jsou spíše zakořeněné jiné metalové styly. Rapheumets Well by se mohli líbit fandům Septicflesh. stejně jako příznivcům Fleshgod Apocalypse či dokonce Dimmu Borgir. Oproti nim však Američané produkují ještě více brutální pojetí symfo metalu a působí velmi silově.
Při úvodní „Resurrecting The Blood Gate“ se hned ukáže, co vydržíte. Naprosto nekompromisní death metalová rubanice, která přece jen odpovídá zemi původu této kapely a americkému pojetí death metalu. Brutální bicí, rytmus jak z pekla a rychlé riffy. Zpěvák Tripp se činí a jeho growl je hodně hluboký. Nechybí však ani klávesy a atmosféra. Trochu mi to připomíná Septicflesh v období alba "Sumerian Deamons". V závěru přijdou i melodie a čisté vokály, do kterých se zapojí i zpěvačka Annette.
Rapheumets Well se i přes snahu o velkolepost nijak nezdržují a tak se „The Blight of Sotath Shal“ rozjede ohromnou rychlostí. Je to opravdu fofr a do toho kapela stíhá do brutality propašovat všemožné symfonické prvky, čisté zpěvy, sbory a kytarové sóla.
I další skladba „The Epic of Darmak“ má velmi podobný scénář. Brzy vám dojde, že i když jsou jednotlivé skladby takřka nacpané zajímavými nápady, tak ty nápady se opakují v každé skladbě. Kapela výborně využívá kontrastu brutality a vzletných melodií a zpěvu. Zní to opravdu parádně, jenže v druhé půli desky vás to už nesejme.
Čest výjimce jménem „Resurgence“. Ta má opravdu nádherný začátek, plný klavíru, atmosféry a melodií. Pomalejší tempo a kytarové sólo jsou balzámem na duši.
Kapela se trochu ponoří do doomových vod a hned je z toho ohromné oživení desky. Rovněž pochválím progresivní klávesy. Tahle skladba je jednoznačně vrcholem alba. Zbytek desky rozhodně nedělá kapele ostudu, jen chybí moment překvapení a skladby jsou podobné těm z úvodu nahrávky.
To však neznamená, že by „The Exile“ byla špatná deska. To vůbec ne, naopak si myslím, že fanouškům symfonického death metalu udělá radost. Rapheumets Well jsou velmi agresivní a brutální, to je jejich doména. Stejně jako výborně zakomponované čisté vokály či nepřeslechnutelná snaha vytvořit pohlcující atmosféru. Bohužel i velká nátlakovost někdy působí, že se vás kapela snaží umlátit a koncem desky ztrácím pozornost. To je trochu škoda, protože kapela má určitě potenciál zaujmout ještě více. Ale to třeba příště. „The Exile“ je velmi dobrá deska, která se však hvězdným kapelám žánru zatím „jen“ přibližuje.
|
