Kdo by byl řekl, že se ve své nejslavnější sestavě vrátí i kapela Angel? Kdysi velice známá a nadějná záležitost amerického hard/glam rocku, stříknutého kapkou AOR, ovšem dnes už záležitost skoro zapomenutá. Spolu s touto kapelou se na scénu vrací rovněž kytarista a druhdy výkladní skříň tohoto ansámblu, Punky Meadows. A čemu se člověk může podivovat ještě více, Meadows se nevrací jen v rámci Angel, ale hlásí se o slovo i se sólovou deskou. Se svou osobní debutovou a celkově s první od roku 1980, kdy vyšlo poslední album Angel „Live Without A Net“. To je na člověka, kterému bylo v únoru šestašedesát úctyhodný výkon.
V době působení v Angel Meadowsova (vlastním jménem Edwin Lionel Meadows) kariéra kulminovala. Pravda, na scéně působil už od roku 1964, ovšem všechny jeho projekty před nástupem do Angel měly charakter spíše oblastní záležitosti, ať už si vezmeme jeho první formaci The Intruders či další jména The English Setters, The Cherry People nebo BUX. Řekne tohle dneska někomu ještě něco? Angel ale pak díru do světa udělali, jejich desky „Angel“, „Helluva Band“ či „Sinful“ se prodávaly dobře a Meadows se stal (i díky své glamové image) poznávacím znamením kapely, čímž zastínil i zpěváka Franka DiMina (i ten loni přišel se sólovým debutem „Old Habits Die Hard“) a klávesistu Gregga Giuffriu, který si pak udělal jméno s House Of Lords.
Už když Meadows sólovou desku oznamoval, nezapomněl upozornit na sestavu, která jej na ní doprovází a kde nejvíce údivu sklidilo jak angažování bubeníka stylově naprosto odlišných Monster Magnet Bobbyho Pantelly, tak i někdejšího (a vlastně i současného) parťáka z Angel, basisty Felixe Robinsona. Co naopak nepřekvapí, to je stylové rozhraní, v jakém se deska pohybuje. Meadows totiž naprosto přesně ví, jaký styl hudby mu sluší a jaký umí nejlépe, přestože se na scéně nepohyboval od osmdesátých let. Vlastně, možná právě proto…
„Fallen Angel“ je totiž rockovým albem osmdesátých let. Jenže ona se dá taková hudba natočit na několik způsobů. Tak, že na vás dýchne staroba, zatuchlina a o nějaké energii nemůže být ani řeč, nebo tak (a to je případ tohoto alba), že to sice zní jak z osmdesátých let, ovšem na druhou stranu je přítomná současnost, soudobý zvuk a nadhled starých pardálů. Není třeba proto zastírat, že se Meadowsova sólová prvotina prostě povedla. Je totiž plná dobrých nápadů, místy až skvělých melodií, kterým navíc pomáhá angažování vokalisty Chandera Mogela od řeckých hardrockerů Outloud.
Meadowsovy největší zbraně jsou, pochopitelně kromě instrumentálních dovedností (se kterými se počítá), zejména melodie. Práce s nimi, jejich vrstvení a gradace v silných refrénech. Proto skladby typu „The Price You Pay“, „Straight Shooter“, „Lost And Lonely“ nebo výtečná letní balada „Leavin´ Tonight“ mohou být už teď považovány za klasiky AOR žánru. To Punkymu pak odpustíte i když si vybere slabší chvilku jako v „Shadow Man“, kde spolehlivě pozvedne obočí už úvod, kde bicí nepokrytě kopírují „We Will Rock You“ od Queen.
Jenže i tak Meadows obrovsky překvapil. Kdo by si na něj ještě před pár měsíci vsadil i tu falešnou pětku? Snad leda blázen… Tomuhle se ale říká navýsost podařený comeback. A stejně jako v sedmdesátých letech měl Meadows navrch proti zbytku Angel, když toto album porovnáme s loňskou deskou Franka DiMina, nezbývá než konstatovat, že se toho zase tolik nezměnilo…
|
