Kdo zná šest let starý sólový debut frontmana tvrděrockových Godsmack Sullyho Erny „Avalon“, ví, že jeho vlastní tvorba má s jeho domovskou kapelou společného pramálo. Zatímco Godsmack jedou po moderních rock/metalových kolejích, kde jsou slyšet ozvěny panterovského riffování, nu-metalu a post-grunge, Erna svou sólovou tvorbu upnul směrem k daleko přírodnějšímu soundu, kde se hojně využívá akustických nástrojů a řady motivů, které by v jeho domovské kapele působily přece jen jako pěst na oko. Svým způsobem je to tak správně, protože Godsmack mají léty nastavenou tvář a jako umělecké vyžití tak Ernovi může sloužit právě jeho sólová kariéra.
Na té se tento bezesporu velice talentovaný umělec už důkladně vyprofiloval, protože „Avalon“ bylo natolik zajímavé dílo, že Erna s ním sklidil u odborné i laické veřejnost vlnu pochvaly. Ovšem brzy svou pozornost obrátil opět k domovským Godsmack a proto sólová dvojka „Hometown Life“ přichází na řadu až po šesti letech. Jenže ta doba jako kdyby neexistovala. Novinka totiž výborně navazuje na debutovou desku a Ernu opět představuje v roli svojského písničkáře, který dokáže své příběhy vyprávět jen sám s kytarou. A právě akustická kytara je (možná ještě s piánem) na tomto albu nejslyšitelnějším nástrojem.
Ovšem Erna není protypem písničkáře, který by měl blízko k takovým umělcům, jako je Bryan Adams, Mike Tramp nebo Chris Cornell. Ernova tvorba je více experimentální a sám umělec hojně využívá orientálních motivů. To se ukáže hned v druhé skladbě „Your Own Drum“, protože ještě v úvodní „Hometown Life“ hraje s celou kapelou spíše na klasické rockové notě. Ovšem právě ve věcech, kde se nebojí experimentů, je Erna nejsilnější. Jeho melodie pak dostávají úplně jiný nádech a posluchači musí zákonitě dojít, že má co dělat se skutečným umělcem, kterému už je jeho domovská kapela příliš těsná.
Proto kromě zmíněné „Your Own Drum“ je velice silná i „Different Kind Of Tears“, která čerpá z tradic amerického písničkářství a kdy především refrén je tak naléhavý, až je velice těžké dostat jej z uší. Podařily se i písně, které mají spíše introvertní charakter, protože třeba taková „Blue Skies“ nebo „Father Of Time“ (opět prodchnuta orientálnem) mají velkou vnitřní sílu a navíc Erna ukazuje, co v něm je jako ve zpěvákovi.
Možná mu do charismatu zmíněných Adamse, Trampa či Cornella ještě něco chybí, ale vše vyrovná obratným skladatelským umem.
Takže po šest let staré „Avalon“ tu máme opět velice vydařenou desku. Erna se tak krok po kroku vzdaluje své kapele, protože, ruku na srdce, na svých sólovkách nabízí hodnotnější hudbu. „Hometown Life“ je toho jasným důkazem.
|
