To je, panečku, frekvence! Vydání debutového alba a aktuálního třetího zářezu v diskografii brazilských Grey Wolf dělí pouhopouhých dvacet sedm měsíců. Na nedostatek nápadů u novinkového alba „Gloroius Death“ se žehrat nedá, Grey Wolf totiž patří do kategorie reprodukčních umělců, kteří nemají potřebu vymýšlet něco dosud nevymyšleného a nepokrytě těží z toho, co již dávno vymysleli jiní. A když zmíním názvy songů jako „Metal Avenger“, „The Barbarian“, „Conan The Liberato“, či „Red Sonja“, asi bude hned jasné, že Grey Wolf jsou hevíci kovaní tím true kladivem na true kovadlině.
Podstatná k načrtnutí toho, co se odehrává na albu „Glorious Death“, jehož textová linie je inspirovaná Barbarem Conanem, je zmínka o tom, že zakladatel kapely a výhradní autor písní Fabio „Grey Wolf“ Paulinelli se kromě zpěvu věnuje také baskytaře. Fabio je jednoduše hlavní postavou. Jeho neohebný vokál s boltendahlovsky hrdelním struhadlovým zabarvením (i když se sem tam nemůžu zbavit dojmu, že se do této polohy Fabio tlačí trochu násilím) pochopitelně dominuje, a nezvykle jasně je slyšitelná i jeho basa. Ne snad, že by ostatní dva parťáci byli úplně pouze do počtu, nicméně vytrvalé riffování a nijak složité sólování Chrise Maii, který se nepouští do žádných větších akcí, jen dokresluje celkový obrázek, tak aby heavy metalové povinnosti bylo učiněno zadost a bubeník Weslley Victor do kapely nastoupil až poté, kdy Fabio Paulinelli bicí nasamploval, což je díky jejich určité jednotvárnosti docela znát – bicí výhradně slouží celku, nečekejte nějaké kreace.
Když z desítky skladeb vyškrtneme na efekt postavené intro „Wrath Of The Gods“ (takové to klasicky ideální, při kterém kapela může pompézně vystupovat z mlhy na pódium), zbyde osm úderných fláků převážně ve středním tempu, s houževnatě odhodlaným výrazem, sem tam s ideálním hrozičským rytmem a vyřvávacím refrénem (tak jo, hledejte v tom jednotvárnější Manowar, Running Wild, Grave Digger, …) a závěrečný povinný semicajdáček „Cimmeria“ s dominantní basou. To vše se dávno naprosto zastavilo v čase a na nejlepší díla zmíněných vzorů se dívá z poměrně uctivé vzdálenosti.
Při soustředěném poslechu v obýváku je album „Glorious Death“ průhledné a poměrně brzy vyčerpané. Ovšem za volantem je z něj vynikající nevtíravý společník a při nekomplikovaném a trochu neohrabaném staromilském heavíku Grey Wolf cesta ubíhá jedna radost. Zábavná oddechovka.
|
