Ronnie ATKINS - Make It Count
...nejlepší Atkinsova sólovka. Tady se Sava...

BIG BIG TRAIN - The Likes of Us
Skvelá a výpovedná recenzia, Jirko. Album je...

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky, takový koment samozřejmě potěší :-)

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky za tento seriál. Toto a předchozí...

MOTÖRHEAD - Inferno
Skvělé album, tvrdé, našlapané, hitové. Výborný...

Mark KNOPFLER - One Deep River
Mistr nejnudnější muziky na světě.

DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax



bulvární koutek

Zahraj tu pomalou od Metalliky aneb kterak jsem začal s kytarou

Je tomu skoro osmnáct let, ale pamatuju na to, jako by to bylo včera. Končil jsem povinnou základní školní docházku, čekal mě nástup na gymnázium a já měl tím pádem plné dva měsíce volna, které jsem mohl věnovat novému koníčku – elektrické kytaře. V červnu toho roku mě totiž spolužák přivedl do zkušebny, kde jsem měl možnost poprvé slyšet zvuk boosterované kytary. V této době se ve mně díky němu začaly probouzet rockové, potažmo i metalové chutě, a já se po prvních několika taktech zmíněné garážovky rozhodl, že zkrátka chci ovládat tento nástroj! Aspoň tak dobře, abych si byl schopen přehrát mé v tu dobu nejoblíbenější Green Day. Jenže tu ještě byla jedna kapela, jejíž příkladná práce s šesti strunami byla začátkem poslechu metalu nejednoho mého vrstevníka. Kapela, která ke kytaře přivedla mnoho schopných kluků, co se díky její muzice slušně etablovali v hudební sféře, protože ať byly jejich riffy jakékoli, rozhodně nebyly snadné a ještě jalové začínající muzikantské prstíky řádně potrápily. Kapela, jejíž riffy z osmdesátých a raných let devadesátých dosud nikdo nepřekonal a staly se tak kytarovou biblí celé jedné generace.

I já jsem si tvrdě lámal prsty a po několika hodinách denně sledoval pomalu krvácející polštářky jen kvůli pocitu satisfakce a (snad, jednou) sladkému úsměvu slečny, která vznese tradiční prosbu „zahraj tu pomalou od Metalliky…“, a já budu schopen její přání splnit. V době, kdy ještě nebyly internety, bylo poměrně obtížné sehnat tabulatury pro dosti komplikované thrashmetalové skladby, starší spolužák však několik takových záznamů měl. A pak to postupně přicházelo. Jednotlivé pasáže lezly do prstů a bylo na čem budovat portfolio, kterým se začínající muzikant mohl blýsknout jak před slečnou v podobě nejznámější balady všech dob, tak před vlasatou kapelou v džískách, která do své party sháněla kytaristu. Přehrávání etud těchto legendárních Američanů zkrátka dokázalo otevřít nejedny dveře a ohromit nemálo lidí, byť i metalem nepolíbených. Kde by lidstvo bylo, kdyby tato legendární kapela nikdy nevznikla…?

21.11.2016 Hermes

Hermes             



Vydáno: 21.11.2016
Přečteno: 2488x




počet příspěvků: 1

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
".... jejíž...28. 11. 2016 20:05 ???


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.09197 sekund.