Zloženie: ručne rezaný a skladaný 100% recyklovaný papier a odporný plast. Předpokládám, že je jasné, že se jedná o složení alba, nikoliv kapely, nicméně tato krátká poznámka, uvedená na přebalu prvotiny „Iba pre mňa!“ kapely Lishyneec ze Svätého Jura leccos naznačuje. Poselství textů, poukazujících na devastaci životního prostředí, válečnou agresi či cílenou konzumní manipulaci člověka, je asi významnější a výraznější, než hudební forma, kterou bratři Lipovští, doplnění o basáka Karola Popluhára, pro jejich prezentaci zvolili.
Ta hudební forma se – jak sami kluci říkají – žánrově řadí k vícero druhům metalu, osobně jsem si tuhle škatulku s trochou nadsázky nazval od Editoru k Tublatance. Pravdou je, že těch žánrových odstínů se najde víc, nicméně tyto dvě zmíněné asociace vycházejí z nejsilnějších momentů desky. Ta na první pohled nabízí deset kousků, „Úvod“ je však kraťouliným přivítáním, vypůjčeným ze slovenské filmografie (nutno přiznat, že takto pojaté intro dokonale charakterizuje myšlenkové poselství kapely), závěrečná „Voda moja“ je krátkou akustickou repeticí motivu z písně „Moja voda“.
Právě tato skladba patří k tomu nejsilnějšímu, co Lishyneec na svém debutu nabídne. Přímočará nekomplikovaná sekačka v duchu Editorských thrashově-punkových postupů se průběžně zhoupne do pomalejší pasáže, ve kterých Peter Lipovský chytá do svého zpěvu lehce Ďurindovský ocásek. Ta přímočarost a jednoduchost vychází z toho, že Lishyneec fungují jen v nejzákladnějším tříčlenném složení a navíc se nepouštějí do nějakých zbytečně přetechnizovaných akcí, tak, aby myšlenková sdělení nebyla zbytečně rozbíjena komplikovanými postupy. V tomto duchu je stoprocentně funkční „Moja krajina“ s tahavým refrénem i atmosférickým pozadím, škoda jen zbytečně natahované závěrečné pasáže, to je právě jeden z okamžiků odhalujících, jak zásadní jsou pro Lishyneec jejich texty. I proto je jediná anglicky zpívaná skladba „At The Soundawn“, byť hudebně korespondující s ostatním obsahem, přece jen na první moment poměrně bezzubá, a podobně ztrácí poněkud schizofrenická a textově chudá (Lishyneec zde opět vsází na filmovou tvorbu) „Vy – ja“. Ve zpomalené punkovce „Toľko krás“ s chytlavým motivem a mrazivou pointou ( „rýchlo míňame aj to neminuteľné, rýchlo zničíme aj to nezničitelné“ ) se hudební a lyrická složka spojí do velmi působivého tvaru, hudební tvar písně „Slobodan“ je plně podřízen alarmujícímu a pesimistickému obsahu, pravdou je, že zhudebnění placeného sdělení ze srbského deníku z roku 2006 má o to větší sílu. Zmetalizovaná punkovka „Komíny“ opět nabídne jednoduchý motiv, chytlavost v refrénu, přímočarost a myšlenku ( „lenivosť matka pokroku, smrť musí pridať do kroku…“).
Zvláštní deska. Je jasné, že nemá šanci (a ani ambice) trefit mainstream. A byť je nápadově docela rozkolísaná a poměrně jednoduchá (což není myšleno úplně jako nedostatek), tak to podstatné, totiž upozornění na to, že tenhle svět se pomalu, ale jistě řítí do průšvihu, překládá nenásilně, nevtíravě, což vůbec není špatná cesta. Takový sympaticky skromný metalově-ekologicko-politický manifest, prost ekologického terorismu a okázalé političnosti. Jednoduše řečeno, věřím, že tahle výpověď bez póz jde přímo od srdce.
|
