Když Brazilci Attractha vydali na začátku roku 2013 své první épíčko „Engraved“, avizovali, že během půl roku přijdou i s první dlouhohrající deskou. Dodržet tenhle termín se sice nepodařilo, nicméně kapela se do práce přece jen pustila s vidinou toho, že deska vyjde v roce 2015. Odchod zpěváka Marcose De Canhy však vystavil stopku a místo dokončení alba se zbývající členové kapely pustili do hledání nového křiklouna. Sáhli do možná ne úplně očekáváných vod, přibrali do party Clebera Krichinaka, který byl znám z kapely Kings Of Steel, brazilského tributu Manowar, a společně na začátku loňského podzimu vypustili do světa album „No Fear To Face What`s Buries Inside You“.
To by mohlo být blízké příznivcům syrového metalu amerického střihu (což je docela změna oproti atmosféričtějšímu „Engraved“), pošilhávajícím po thrashmetalové příchuti, která je však spíš jen jakýmsi směrem, ke kterému se Attractha občas stočí, než aby se na tuhle cestu plně vydali. Největší výhodou kapely je fakt, že všichni tři instrumentalisté jsou velmi zruční, Cleber Krichinak v technických schopnostech nezaostává, když dostane příležitost vyklouznout z určité zaťaté zarputilosti a má prostor předvést kouzlo svých hlasivek v emotivní baladě či uvolněné melodičnosti, snadno přesvědčí, že jeho hrdlo je zajímavě seštelované. Největší nevýhodou je pak skutečnost (příznivci hudby definované např. ranými Nevermore na jedné a Cage na druhé straně, se špetkou hráčské komplikovanosti, která opět jen po progových finesách spíš jen pokukuje, než že by se do nich pouštěla, se mnou nejspíš souhlasit nebudou), že Attractha se - až na dva kousky - drží houževnatě hrubého a masivního výrazu, ve kterém není zrovna moc prostoru na uvolnění či odlehčení a prokousat se skrz jejich tvrdou skořápku je občas docela řehole. Výjimku ze zemitě natlakovaných, přitom však nijak zvlášť ukvaltovaných kousků (jako přesvědčivého reprezentanta alba vezměte kteroukoliv z níže nevyjmenovaných skladeb) představuje vláčnější „No More Lies“, atmosférický úvod v „Holy Journey“ (který však postupně nabobtnává do hrubé nálady alba) a především melodická „Victorious“, která je nejsilnějším pojítkem s nedávnou (a tímto zřejmě definitivně pohřbenou) minulostí kapely.
Producentsky se Attracthy ujal krajan Edu Falaschi a odvedl výbornou práci, zvuk alba „No Fear To Face What`s Buries Inside You“ je velice sytý, barevný, důrazný a čistý, což dostatečně umožňuje vyniknout hráčským kvalitám kapely. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že ač je „No Fear To Face What`s Buries Inside You“ technicky a intenzitou velmi silné album, pocitově je poměrně (obzvlášť pak při vzpomínce na tři roky starou miniprvotinu) chladné.
|
