Na poslech desky „Ruins Of Empires“, kterou letos vydala melodeathová smečka Aeternam, je dobré se připravit. Nejlepší bude ze sebe shodit pár hadrů, obklopit se půllitry vody a nasadit kvalitní sluneční brýle. Čeká nás totiž dlouhá cesta, navštívíme arabské země a na chvíli dokonce nakoukneme do Číny. To vše v doprovodu královské karavany, jejíž součástí je několik vokalistů, kteří zajišťují zábavu v podobě mohutných sborů, chybět nemůže osazenstvo starající se o základní metalové nástroje, případně několik technických cingrlátek, jež zajistí scénické orchestrace, díky kterým si budete připadat jako komparz filmu Lawrence z Arábie.
Někdo si možná položí - nikoli nemístnou - otázku, proč se do orientálních končin navážejí lidé z kanadské provincie Québec. Odpovědi jsou dvě: jednak to dnes dělá kde kdo, bez ohledu na odlišnost domovského prostředí, jednak u Kanaďanů figuruje zpěvák Achraf Loudiy, jehož marocký původ přece jenom leccos smysluplně ospravedlňuje. Výprava náhle získává punc profesionálnějšího vedení, není tedy důvod otálet, pohodlně se usadit a oddat se fantaskním představám. Kostelní chorály v úvodu otvíráku „Damascus Gate“ ještě mávají na rozloučenou křesťanskému kontinentu, brzy však nastoupí arabsky kroucené tóny, a to v patřičně rychlém zápřahu. Vstup do koncepčního příběhu je nicméně mírumilovný a zejména melodicky odzpívaný refrén navozuje přátelsky pohostinné pocity.
Po krátké aklimatizaci se ovšem přitvrdí. Thrashově odsekané riffy fláku „Paropamisadae“ tvoří podklad pro makabrózní orchestrace, které předají štafetu deathovým blastbeatům. Do pouště se podíváme v položce „Sun Shield“, kde žíznivou vyprahlost charakterizují táhlé chorusové linky, melodická oáza naštěstí opět nestojí daleko. Vítané osvěžení vede až k uvolněným orientálním tanečkům v písni „The Keeper Of Shangri-La“, které pro zpestření doprovodí čínské dvoustrunné housle erhu. A pak se strhne lavina apokalyptických sborů, které v následujících dvou kusech podtrhne šlapavá rytmika i další melodické průniky čistých vokálů. Vrcholné okamžiky však mají teprve přijít, a to v soundtrackově honosné a melodramaticky působivé skladbě „Nightfall On Numidia“, na kterou naváže neméně funkční, zlověstně vtahující kompozice „Praetor Of Mercury“.
Opus „Zadyin Arga“ je pak víceméně symbolickým shrnutím předešlého dění, které znamenalo zajímavý výlet do dálných končin. Zdali však bude pro každého strhující, to je otázka. Osobně jsem se zaujatě nechal unášet spektakulární – a skvěle ozvučenou! - atmosférou díla, stejně jako svůdným zpěvákovým growlingem, případně nejedním kompozičně nápaditým momentem. Lehce mě naopak odrazovalo pojetí některých orchestrací, které se postupně začnou opakovat, místo aby nacházely nové a atraktivnější směry. Přesto platí, že exkurze do arabských zákoutí ani v nejmenším nelituji a některá místa si v podání Kanaďanů rád „prohlédnu“ znova.
|
