Za dvanáct let od prvního comebacku, korunovaného albem „Broken Valley“, se změnilo mnohé. Teď se nemusíme nutně bavit o změně pohlaví, kterou absolvoval frontman kapely Keith Caputo, ze kterého se v roce 2011 stala Mina Caputo, ale spíše o tom, jak se dnes na Life Of Agony nahlíží. Jsou samozřejmě už dávno mimo hlavní posluchačský směr (otázka je, jestli do něj vůbec kdy patřili) a jejich pionýrské doby, kdy patřili k průkopníkům newyorské scény, jsou už také pryč. Life Of Agony, to je dnes v pohodě přežívající, druhdy kultovní kapela, která dokázala ducha newyorské scéony převést na světová pódia a která je dnes vlastně úplně bezproblémová. Nic neřešící a vydávající desku po svém druhém comebacku. Ten vypadá, že by mohl být stabilnější než ten první.
Kariéra Life Of Agony vždycky vstávala a padala s pěveckým postem. Vzrůstem malý Keith Caputo se stal jejich symbolem už v době, kdy kapela přišla se rvavým debutem „River Runs Red“. Ten si vysloužil pozornost undergroundových médií tím, že se dokázal v roce 1993 trefit do doby tvrdým mixem thrashe, hardcoru, grunge a klasických metalových postupů. Dvojice dalších desek „Ugly“ a „Soul Searching Sun“ šla spíše uhlazenější, alternativnější cestou, ale svůj kredit na nich Life Of Agony neztratili. Důvěry ale pozbyli, když je hned po druhé jmenované desce opustil Caputo a oni angažovali Whitfielda Cranea, předtím frontmana praštěného platinového spolku Ugly Kid Joe. To fanoušci nerozdýchali a brzy bylo po všem.
První comeback v minulé desetiletce ale nevydržel a zase za tím byl Caputo, řešící jak sólovou kariéru, tak vlastní sexuální nejistotu. Jaké jsou tedy předpoklady, že by druhý comeback mohl vydržet? Kupodivu vcelku slušné. Už jen proto, že novinka „A Place Where There`s No More Pain“ míří mnohem více k pravé podstatě Life Of Agony, než předchozí „Broken Valley“, které směřovalo spíše ke světům Kyuss a dalších podobně znějících part. Už také proto, že novinka je od dvojky „Ugly“ jejich nejsilnější deskou. A také proto, že soudě podle pár rozhovorů, které Caputo poskytl, se už uklidnil a pravděpodobně nemá zaječí úmysly.
Tomu, že je v současné době v táboře Life Of Agony všechno v pořádku, nasvědčuje celkové vyznění desky. Ta je agresivní, má silné nápady a její zvuk je přesně takový, jaký by fanoušek Life Of Agony čekal. Už samotný úvod v podobě dvojspřeží „Meet The Maker“ a naprosto skvělé „Right This Wrong“ s úchvatným grungeovým refrénem je přesně to, co se od Life Of Agony očekávalo. Drsný, šlapavý sound, který je sice pevně ukotvený v devadesátých let, přesto má moderní příchuť a skvělé melodie, na které byl Caputo vždy tak trochu machr. Své úvodní snažení kapela korunuje s chytlavou titulní věcí, přestože největšího uměleckého rozmachu se posluchači dostává ve výbušné „A New Low“, kde úmyslně disharmonické sloky (jako kdyby vypadly z repertoáru Alice In Chains) explodují ve skandovaném refrénu a následně završují orgasmickou bouři v krátkém kytarovém sóle. Povedených skladeb je ale na desce víc. Můžeme v podstatě jmenovat všechny, s přimhouřením oka i závěrečnou klavírní podivnost „Little Spots Of You“ s deklamujícím Caputem, kde kapela zklidňuje emoce z vybouřených čtyřiceti minut.
Takže comeback se Life Of Agony tentokrát povedl. Skoro by se dalo říct, že bezmála na výbornou, což jejich fanoušci nutně musí kvitovat. Sice je tahle kapela hodně nevypočitatelná, ale z novinky je cítit jakási jistota. Jistota dalšího fungování a možné další desky. Nezbývá tedy než doufat, že si Life Of Agony nevybrali dobré nápady na řadu let dopředu. Na „A Place Where There`s No More Pain“ jich je totiž více než dost.
|
