Počátek milénia byl pro power metal něčím podobným, jako je současnost pro thrash. Vznikala jeho silná obroda, pronikal na místa dříve nevídaná (krom do médií, samozřejmě) a fanoušci jej brali hladově a malinko nekriticky všemi deseti. I z toho důvodu mohla mít úspěch prvotina Dragonland, která nepatří mezi nějaké vyložené klenoty žánru, nicméně v tehdejší době si své posluchače našla, což logicky vedlo k brzkému návratu do studia, a to s daleko štědřejším finančním příspěvkem od labelu Black Lotus. Ale protože tenkrát ještě u kapely neprobíhaly před-produkční přípravy a detailní rozebrání jednotlivých skladeb (šlo se rovnou do studia a za pár týdnů bylo hotovo), neduhy debutu zde víceméně pokračují a pokrok, který proběhl, nese vyloženě minimalistické stopy.
Např. zvuk, přestože se jej ujalo jiné technické osazenstvo (včetně Fredrika Nordströma z Dream Evil), je jen o malý produkční chloupek lepší. Člověk je ale po minulém zážitku vděčný i za to. Samotná muzika pak plynule navazuje a rozvíjí – i v rámci pokračování trilogie „The Dragonland Chronicles“ – debutovou linku, s tím, že na fošně „Holy War“ zase objevíme několik skvostných momentů, kterým však dělají nelichotivou opozici příspěvky nezajímavé a poslechově ne příliš přívětivé. Opět jsme také ponořeni do tolkienovské poetiky, a to v době, kdy svět začala ovládat magická síla Prstenu (v kinech se již od počátku roku promítal první díl v budoucnu megaúspěšné trilogie), takže příznivci Dragonland mohli první dvě placky vnímat jako specifickou nástavbu filmového příběhu a prožívat jej znova dle libosti v rozmezí, kterému tvoří limity pouze vlastní fantazie (potažmo level zvolené hlasitosti).
Soundtrackové ozvuky jsou totiž patrné hned v intru „Hundred Years Have Passed“, které na dvou a půlminutové ploše vystřídá několik atmosférických poloh, přesto nakonec nevyznívá nijak atraktivně, naopak člověk má postupem času tendenci jej přeskočit a hned vlítnout na první song „Majesty Of The Mithril Mountains“. Ten je totiž rovnou jedním ze dvou vrcholných momentů alba, když kvalitativně navazuje na úvodní položku „Storming Across Heaven“ z předešlé fošny a opět nabízí prvotřídní metalovou jízdu, které dominuje ďábelsky rychlé tempo, dravě tažené sloky s tradičně neodolatelným Heidgertovým výkonem, všudypřítomné klávesové malby nebo refrén, jenž sice působí nenápadně, do dlouhodobé paměti ovšem vstupuje lehce a zcela přirozeně. Song zdobí i speedové sólo s krátkým středně-tempým úvodem, a hlavně finální gradace, ve které nastoupí nová várka textu zvýšená o jednu tóninu, čímž na milimetr přesně atakuje centrum čiré posluchačské slasti. K tomuto klenotu se mimochodem Švédové posléze vrátí na albu "Under The Grey Banner" (které ukončuje výše zmíněnou trilogii), a to opět v otvíracím tracku s názvem "Shadow of the Mithril Mountains".
Další filmové motivy, hymnické prvky nebo folkově-valčíková mezihra zazní v následující skladbě „Through Elven Woods And Dwarven Mines“, zároveň však budeme svědky malinko podivně klenutých slokových linek, což je symptom, který se objevil již na debutu a ani na albu „Holy War“ se jej švédští autoři nebyli schopni vyvarovat. V rámci zmíněné písně jde jen o krátké úseky, které se navíc brzy přelijí v úhlednější melodické tvary, problém přijde později, a to ve dvojici písní „The Return To The Ivory Plains“ a „Blazing Hate“, jež jsou jenom zmatené a působí jako tvorba úplně jiné kapely (nějaké periferně lokální a hodně špatné). Chvílemi je to zkrátka s poslechem prvních desek Dragonlandu jako na horské dráze, jednou se ocitáme dole, a pak jsme jakoby zázrakem prudce torpédováni do výšin.
Na příjemnou vyhlídkovou úroveň se dostaneme s nadmíru hezkou baladou „Forever Walking Alone“, stejně jako s titulkou, kterou protkává dynamická klávesová hra a líbivé vokály, postupně pučící do voňavých melodických květů. Do samotných powermetalových nebes nás pak - krom výše zmíněné úvodní perly - vyveze kompozice „A Thousand Points Of Light“, která kromě celkově přítulné stavby ukrývá diamantově zářící refrén, jenž je mojí nejoblíbenější pasáží stvořenou mysliteli této kapely. Za zmínku ovšem stojí i outro „One With All“ s velmi procítěnými atmosférickými dotyky, potažmo japonský bonus „The Neverending Story“, což je cover song titulní písně osmdesátkového filmového hitu „Nekonečný příběh“. Předělaná verze má tak nejvyšší hodnotu pro ty, kteří v dětství zmíněným snímkem dýchali, pochvalu ovšem zaslouží i z celkového pohledu, neboť původně popový kus předělává do dravé speedové řeči, čímž mu dodává zcela nový a díky nápaditosti autorů i značně lahodný rozměr.
Druhý příspěvek Dragonland je opravdu jenom o malý kousek zdařilejší, nežli debutové album, úspěch nicméně rostl téměř geometrickou řadou (veškeré kopie prvních dvou alb v nákladu kolem 30 000 kusů byly rozprodány), a tak kupříkladu následovalo turné po Japonsku (s nikým menším, nežli domovskými borci Galneryus) nebo podpis s daleko vlivnější vydavatelskou firmou Century Media, která samozřejmě chtěla kout železo, dokud byl zájem fanoušků žhavý, a proto na sebe třetí počin s názvem „Starfall“ nemohl nechat dlouho čekat.
|
