Skyclad se vrhli na folk metal ještě v době, kdy o popularitě tohoto žánru neměli tušení snad ani ti největší vizionáři a tak ani nepřekvapí, že letos přicházejí již se svým třináctým albem. Pravda, zásluhu na tom má především jejich bouřlivá potence v poslední dekádě minulého století, protože v posledních třinácti letech je jejich aktuální novinka „Forward Into The Past“ teprve druhým vydaným albem. Co je však důležitější, že osmiletá pauza neměla pražádný vliv na stabilně vysokou formu kapely, která název alba zvolila naprosto dokonale (ačkoliv u Skyclad se nedá hovořit o nějakých zásadních stylových proměnách v čase, takže ten proklamovaný návrat do minulosti je vlastně přirozeností kapely) a provázanost s minulostí ještě zvýraznil návrat kytaristy Davea Pugha, který se do Skyclad vrátil po devatenáctileté (!) pauze.
„Forward Into The Past“ přináší typickou porci nadhledu, uvolněnosti, zpěvnosti a folkem načichlých melodií. Zcela v duchu svých tradic se Skyclad vyhýbají nekomplikovaným juchačkám, ostatně jejich zaměření na problémy životního prostředí, hudebního průmyslu i politiky podobným postupům nenahrává (samozřejmě, že na tradicionály, které mají blízko k lecjakému opojnému moku, taky dojde, ale i ty mají v podání Skyclad přece jen vážnější výraz). Velmi důležitou roli hrají neodmyslitelné housle, atmosférickou smyslnost albu dodávají akustické kytary a piáno a důvodem pro propojování pojmů metal a folk jsou především hrubé a neučesané kytary.
Součástí třináctiskladbové, poměrně syrově znějící kolekce, je krátké náladotvorné intro a outro „A Storyteller`s Moon“ i kraťoulinká tklivá instrumentálka (pochopitelně s dominujícími houslemi) „Unresolved“, ve zbývajících skladbách Skyclad nemají potřebu svoje chytlavé nápady kdovíjak sáhodlouze rozmělňovat (jen ve dvou případech překročí délka písně pět minut), díky čemuž album zní velice svižně a pestře. To zejména díky tomu, že vedle sebe mohou stát nenápadně chytlavá a bezprostřední písničkářská melodie „The Queen Of the Moors“, s energicky metalovým říznutím sólové kytary, ohromnou silou ve sborovém nápěvu i nevtíravou výpravností, stejně tak jako zemitá a neotesaná „Starstruck?“, pohybující se od rozverného zpěvného motivu až k hrubému, neohrabaně štěkanému sloganu. Jak se lze s elegancí pustit do bezprostřední folkové skočnosti, bez toho, abyste působili zbytečně teatrálně rozjuchaně, předvedou Skyclad ve strhující „Change Is Coming“ s krásně zvonivou kytarou, jak lze nenápadně písničkářsky rozvíjet výpravnost a klouzat k akční metalovosti demonstrují v chytlavé a melodické „Words Fail Me“ s výborným houslovým motivem, jak lze z určité přímočaré primitivnosti udělat vlastní přednost i vydařenou zábavu je znát z „A Heavy Price To Pay“.
Skyclad jsou sví. Byli tahouny a průkopníky žánru už před čtvrtstoletím a i když to dneska s tím průkopnictvím nebude tak žhavé, těch, kteří se ve folk metalu můžou postavit vedle Skyclad jako rovný s rovným zase tolik není. A „Forward Into The Past“ je toho velmi přesvědčivým důkazem.
|
