Tanja zažívá v posledních pár letech docela slušný comeback. Na konci osmdesátých let, kdy natočila duet „Kam jen jdou lásky mé“ s Ladislavem Křížkem, vystupovala s Citronem a na debutovém albu z roku 1989 měla vcelku potenciál, ale následovala odmlka. Vlastně hned po revoluci, když si Tanja vzala bubeníka Citronu Radima Pařízka a následné mateřské povinnosti odsunuly muziku na druhou kolej. Před osmi lety sice vydala desku „Já vím...“, ale o žádný velký průlom se nejednalo a Tanja vystupovala na různých akcích, jako jsou oslavy města nebo hasičské soutěže s kapelou Aréna. Jenže její chvíle měla ještě jednou přijít.
Opět v tom měl prsty Radim Pařízek, který ji v roce 2013 pozval jako hosta ke společnému vystupování s Citronem. O dva roky později, kdy došlo k rozštěpení Citronu, následné revitalizaci sestavy a vzestupu kariéry této kapely, přišla chvíle i pro Tanju. Najednou byla vidět všude, pěla znovu duety s Křížkem a na EP „Rebelie Vol. 1“ představila i svou novinku „Jsem posedlá“. Naprosto jasný hit, chytlavou skladbu, na které bude rozhodně dobré stavět další materiál. Vzhledem ke kvalitám této skladby se dalo čekat, že Tanja svých hudebních aktivit rozhodně nenechá, přestože už tato kariéra pro ní není životně důležitá.
Máme tu tedy EP, nazvané po zmíněné skladbě, která se zde logicky objevuje. Na tomto místě je ale nutné napsat, že se „bohužel znovu“ objevuje. Na EP je totiž umístěna v nové verzi, která postrádá lehkost té původní, když pozbyla kouzla akustických kytar a navíc přibylo agresivity ve zpěvu i samotných kytarách, což skladbě rozhodně uškodilo. Ovšem výborný nápad zůstal zachován, takže posluchač, který nebyl konfrontován původní verzí, novince stopku rozhodně nevystaví.
Přestože se dalo čekat, že EP bude stát na titulní věci, Tanja dokázala v tomto ohledu překvapit. Pokud pomineme znovu nahranou „Pár přání“ z osmadvacet let starého debutu (jedině dobře, že nedošlo na dnes už omšelou „Nad hlavou létá rokenrol“), které nový kabát vyloženě sedl (vzhledem k mizernému zvuku staré nahrávky), máme tu trojici nových skladeb, které naznačují, jak bude znít připravovaná dlouhohrající deska. Na tomto místě je nutno podotknout, že ve všech třech novinkách třímá velký potenciál, který skoro zastiňuje titulní skladbu. Úvodní „Jen si se mnou hraj“ dává jasně najevo, zač je toho loket a co od Tanji dnes čekat. Rockový rozměr Lucie Bílé? V podstatě ano… Skladba jede v příjemném tempu a je na ní jasně vidět, jak je spojení s Pařízkem pro Tanju důležité. Jeho rukopis je jasně znát od počátku a Tanja se svým projevem mu tak dává novou příchuť.
Nejlepší položka se ale nachází pod názvem „Křížová cesta“, což je jasný hit, který táhne kupředu dravá kytara a celá kompozice pak exploduje v takřka geniálním refrénu, který má blízko ke stadionovému pojetí hard rocku. Následný bridge s hutnou stěnou kytar zase vrhá do Tanjiny tvorby nutnou moderní vložku. Třetí novinkou je pak balada „Hymna pro štěstí“, z níž opět rezonuje tvorba Citronu. Skladba nepůsobí klišovitě (jak to u podobného druhu písní bývá) a navazuje na klasickou práci obou hlavních představitelů z konce osmdesátých let.
Tanja překvapila, protože EP představuje stvrzení jejího comebacku. Nastoluje ale zároveň otázku, co bude dál. Má tato sympatická dáma ambice drát se na vrchol tuzemské scény, kde vlastně už jednou byla? Odpověď by na to mohlo dát regulérní album. Jeho předzvěst totiž říká, že bychom se mohli dočkat velice slušné práce.
|
