Harem Scarem, kteří letos slaví třicet existence, jsou jedním z nejvytrvalejších uskupení na poli melodického hard rocku. A přestože se kapela před necelými deseti lety na chvíli rozpadla, dnes je opět mezi živými a dokonce se znovu vrátila ke svému zaběhnutému koloritu a vydává jedno album za druhým. Jejich novinková „United“ je tak čtrnáctým počinem (pokud nepočítáme kolekci znovu nahraných věcí z dvojky „Mood Swings“), což je (vzhledem k tomu, že bezejmenný debut vyšel v roce 1991) úctyhodné číslo. Navíc kapela dnes opět působí ve skoro původní sestavě, když se k nim vrátil bubeník Darren Smith, takže pro letitého fanouška kapely by mělo být všechno v pořádku.
Dnes jsou Harem Scarem pod křídly labelu Frontiers Music, což může svědčit o jakési uniformitě a naprosto jasném hudebním směřování (zdá se, že tohle vydavatelství experimenty rozhodně netoleruje) a proto novinka „United“ zní naprosto nepřekvapivě a přesně tak, jak tuihle kapelu pamatují znalci jejich starých desek. Opět se v případě novinky jedná o ultramelodický hard rock s přesahy do AOR a až někam k bouřícímu stadionovému pop metalu přelomu osmdesátých a devadesátých let. Není zde žádný náznak jakéhosi pokroku, ničeho, co by bylo agresivnější, než klasická alba Bon Jovi, nic, co by mohlo jejich fanoušky zklamat. Ale dokáže je „United“ taky potěšit?
Na rovinu si řekněme, že tahle deska má šanci zabrat na první dobrou. Skladby jsou totiž velmi chytlavé, mají dobré refrény a věci typu titulní „United“, „Here Today, Gone Tomorrow“, „No Regrest“ nebo „Heaven And Earth“ se mohou ve svém ranku považovat za jasné hity. Obsahují sice postupy stokrát slyšené, ale přece jen se poslouchají velmi dobře. Jsou nekompikované, melodické a bezproblémové. Vlastně nic neřešící. A to je možná problém jejich trvanlivosti. Ona všechna ta klišé, jasné postupy a polopatické melodie se brzy oposlouchají a pak už se posluchač k nim ani nemá potřebu vracet. A to se, prosím pěkně, bavíme o těch nejlepších věcech.
Pak jsou tu méně výrazné kousky jako „The Sky Is Falling“ nebo „Indestructible“, které nezafungují asi ani na první poslech, a přestože se o nich rozhodně nedá říct, že by byly vyloženě špatné (na to jsou Harem Scarem moc dobří a léty vyhraní muzikanti), působí jako plytké nic, jako cukrová vata dobrá leda tak ke zkažení zubů. Celkově je tak dojem z celé desky ještě více rozplizlejší. A i když Harem Scarem působí mnohem sympatičtěji a opravdověji, než většina produkce Frontiers Music podobného stylového ražení (většina současné melody rockové produkce skandinávské provenience nebo absolutně nesmyslně poslepované all star projekty), pořád je to všechno takové trošku bezzubé.
„United“ určitě dokáže potěšit letité fanoušky kapely, protože od své kapely dostanou přesně to, co od ní znají dobře a co se jim na ní líbí. Dokáže také vyškolit mladé týpky, kteří hrají podobnou muziku a myslí si, že je to nejvíc cool věc na světě. Ovšem o nic převratného a skvělého určitě nejde. To ale od Harem Scarem asi ani nikdo nečekal, že…?
|
