Polští Hate patří mezi death metalové stálice, které nikdy nezklamou. Vznikli už v roce 1991, přičemž si ještě rok předtím říkali Infected či Somuchhate. Na svém kontě mají již deset alb, to poslední se jmenuje „Tremendum“ a vyšlo pod křídly Napalm Records. Po celou dobu své existence si Hate udržují stálou kvalitu, avšak v mých očích byli vždy spíš kapelou druhého sledu, nikoliv lídry žánru. Jde však slyšet, že Hate na sobě pracují a chtějí se stále zlepšovat.
Úvodní „Asuric Being“ vás vrhne do světa Hate a nastolí atmosféru, která vás bude provázet po celou desku. Ultrarychlé bicí, rychlé riffy, prostě ukázkový death metal, nic neslyšeného nebo překvapivého, ale dobře odvedená práce. Zpěvák Sinner ze sebe dostává velmi agresivní growl a působí jako hodně naštvaný vypravěč. Nechybí ani atmosférické pasáže a snaha o melodičnost. Především si ale užijete spoustu brutality, jako třeba v úvodu „Indestructible Pillar“. Blast beaty vás chtějí umlátit a kytary jsou jak urvané ze řetězu. Ale ani v ní nechybí zvolnění či výrazné kytarové sólo. Z celého materiálu tryská radost z hraní a energie, která je v tomto žánru tolik potřebná.
Čeho se však nemohu zbavit, je pocit, že poslouchám o něco horší Behemoth. Ano, Hate jsou trochu jinde, ale například Sinnerův projev je velmi velmi podobný tomu Nergalovu. Stejně tak rychlé a nátlakové pasáže jako by vypadly z dílny slavnější krajanů. Tím neříkám, že by Hate opisovali, ale chybí jim větší osobitost.
Album pokračuje v jednolité atmosféře a náladě. Což je na jednu stranu plus, protože tvoří semknutý a promyšlený celek, ale na stranu druhou mu postupně dochází dech. Skladby mají podobný scénář a dojem nespraví ani zajímavě využitá mateřština v závěrečné „Walk Through Fire“.
Brutalita, energie a atmosféra, která je místy opravdu hrůzostrašná (dobře míněno), se tu spojuje v kompaktní celek. Pro mnoho fanoušků death metalu bude tahle deska velkým potěšením, k vyššímu hodnocení však chybí větší osobitost a pestrost.
|
