„Když jsme tvořili „Kill Fuck Die“, byli jsme s Chrisem (Holmesem) plní euforie ze znovuobnovené spolupráce. Chtěli jsme zkusit něco nového, šokujícího, od nás dosud neslyšeného. Ale W.A.S.P. byli také vždy o legraci a pořádných párty.“ Přesně tak Blackie Lawless zdůvodňoval desku „Helldorado“, která se objevila 18. května 1999 a fanouškům měla přinést pod jeho slov „ty pravé W.A.S.P.“. Lawless se alibistickými řečmi ale snažil spíše zakrýt fakt, že experiment „Kill Fuck Die“, kdy kapela zabředla do industriálních vod, z komerčního hlediska naprosto nevyšel a přestože následné turné bylo jedno z nejpamátnějších (co se týče brutality vystoupení) v celé kariéře kapely, kredit, nově nabitý návratem Holmese, začal hodně rychle klesat. „Helldorado“ mělo tento trend zvrátit.
Ale přenesme se na konec devadesátých let a podívejme se, jaká byla v rockové hudbě situace. Grunge a alternativní hudba už dávno skončily, pomalu mizel i neopunk. V Evropě se znovu zažehla heavymetalová vlna, která ale přinášela jen omšelá klišé a její hlavní přínos byl ten, že přimněla k činnosti i kdysi slavné kapely a ti z největších (rozuměj Iron Maiden a posléze i Judas Priest) vítali ve svých řadách své bývalé frontmany. Amerika také podlehla jakési retro vlně, když byla zahájena turné „Rock Never Stops“, která pomalu vracela do hry někdejší hvězdy losangeleského rock n`rollu. Mötley Crüe, Poison, Cinderellu, Ratt… a W.A.S.P. Všechny kapely se tak kajícně vracely ke stylu, který jim udělal jméno a zařídil miliony fanoušků v domnění, že se dokáží vrátit v čase a znovu zažít dobu své největší slávy. Kalkul?
Ano, W.A.S.P. lze s pohledem na „Helldorado“ a na dobu, kdy deska vyšla, z něčeho takového podezírat. Vlastně moc na výběr neměli. V „Kill Fuck Die“ se pokračovat nemohlo, to by byla jasná komerční sebevražda a pro eposy, jako byl „The Crimson Idol“ rozhodně nebyla vhodná doba. „Helldorado“ je tak logickým návratem k naprostým kořenům. K práskavému rock n`rollu, který má v sobě heavymetalovou a punkovou energii a obrací se nejvíce k legendárnímu debutu. Ovšem, jak pravil klasik, „nikdy nevstoupíš dvakrát do jedné řeky.“ Bylo totiž jen málo kapel, kterým se tohle podařilo, ovšem W.A.S.P. mezi ně nepatřili. Alespoň ne v roce 1999.
Co se týče energie, tak si "Helldorado" s ranými alby (hlavně s první dvojicí) skoro v ničem nezadá, ovšem tentokrát je energii a takřka bezprecedentní jízdě podřízeno skoro všechno. Deska sice jede v pekelném tempu, Blackieho hlas řeže snad nejvíce za celou kariéru, Holmes sází jeden riff, jedno sólo za druhým, ovšem časy „Wild Child“, „I Wanna Be Somebody“ nebo „Blind In Texas“ jsou už dávno pryč. Nápady, které kapela na této desce předložila patří mezi ty, které by ve slavných časech končily nejčastěji na B stranách singlů.
Možná, že kdyby jednotlivé skladby stály osamocené, fungovaly by lépe, ale při poslechu celého alba se na některých místech slévají dohromady (a tím není myšlena titulní věc a závěrečná „Hot Rods To Hell (Helldorado Reprise)“, že v člověku nezanechají dojem, který by od alba W.A.S.P. očekával. Jistě, jsou tu slušné kousky jako „Dirty Balls“ či „Cocaine Cowboys“, které jdou skoro až na krev, ale přece jen jsou už opotřebované, předtím několikrát slyšené a vzhledem k tomu, čím se Lawless a jeho parta prezentovali předtím, moc… obyčejné. Zejména pak závěr desky „Can`t Die Tonight“ a „Saturday Night Cockfight“ už vyloženě nudí svou bezpohlavností a člověk pak vezme znovu zavděk i baladickou „Damnation Angels“, která sice nemůže s takovými „Hold On To My Heart“, „Forever Free“ nebo „Keep Holding On“ soupeřit ani náhodou, ale přece jen je zkousnutelnější záležitostí.
Nakonec ale deska „Helldorado“ svůj účel v podstatě splnila. Podařilo se jí zastavit pád, který přišel s „Kill Fuck Die“ a situace ve W.A.S.P. se poněkud stabilizovala. Bylo sice jasné, že ani taková deska, jako byla tato, nemůže už podruhé vzniknout, ovšem fanoušky upozornila na to, že W.A.S.P. končí s experimentováním. Sice poněkud neohrabaným způsobem, který působil spíše polovičatým dojmem, ale z dnešního pohledu je jasné, že tvůrčí krize v kapele teprve začínala.
|
