Už delší dobu to vypadá, že ve finské kapele The 69 Eyes nepanuje zrovna nejlepší nálada. Po loňském albu „Universal Monsters“, které, ač docela silné, rozhodně nepatřilo k nejlepším dílům v jejich diskografii, se frontman Jyrki 69 nechal slyšet, že tohle bude patrně poslední deska jeho kapely. Návdavkem přihodil, že se chce věnovat spíše své druhé kapele The 69 Cats, spolupráci s bývalým ikonickým kytaristou Hanoi Rocks Andym McCoyem, a své vlastní sólové tvorbě. Trošku mnoho aktivit najednou, do kterých už skutečně The 69 Eyes zrovna dvakrát nezapadají. Jak Jyrki 69 řekl, tak udělal a aktuálně vypouští na trh svůj sólový debut (po skoro třiceti letech kariéry) „Helsinki Vampire“. Už jen názvem tak může navazat na tvorbu své domovské kapely, která svůj rekapitulační výběr před čtyřmi lety nazvala „The Best Of Helsinki Vampires“…
Že by se Jyrki 69 na sólové dráze věnoval absolutně odlišné hudbě, než jakou tvoří (nebo tvořil) s The 69 Eyes, se až tak úplně čekat nedalo. Moc se ani nesázelo na to, že by „Helsinki Vampire“ byla deska, která by se snadno dala zaměnit s jakoukoliv řadovkou The 69 Eyes (když samozřejmě nebudeme počítat jejich rané sleazerockové počiny). A skutečně, v jistém směru Jyrki na svém sólovém debutu překvapuje. Ne že by upustil od jím tak milované gotiky, pilotní singl „Last Halloween“ (mimochodem skladba, která byla zařazena na soundtrack k filmu „Halloween Pussytrap! Kill! Kill!“) situoval do pozice možné další skladby The 69 Eyes, ovšem leckterá místa na desce skutečně zní nečekaně.
„Helsinki Vampire“ je ve srovnání s alby jako „Devils“, „Angels“ nebo „X“ rozhodně zadumanější, pomalejší, po všech stránkách gotičtější a mnohem temnější. A tím pochopitelně také méně hitová. On už velmi pomalu se rozjíždějící úvod „Ad Infinitum“ dává na srozuměnou, že tentokrát nás žádná rock n`rollová jízda nečeká. I proto, že následující „Versailles“ a „Spanish Steps“ stojí především na klavírním zvuku a hlubokém hlasu hlavního protagonisty a další „Bloodlust“ začíná v tanečním duchu, kde je sice místo pro ostré kytary, ale ty jsou využívané spíše sporadicky.
Mezi klasické věci pak už lze zařadit snad jen rockovější kousky „Close Your Eyes“ a „In Your Dreams“, kde posluchače čeká přesně takový Jyrki, jak jej zná z alb The 69 Eyes. Zbytek skladeb skýtá nejedno překvapení, ať už je to brutálně pomalý funeral marš „Happy Birthday“, opět tanečněji laděná „Call Of The Night“, závěrečná podivnost „Sayonara“ nebo především elektronický, místy až ambientně odcizený pětiminutový mišmaš „Perfection“. Právě tyto položky budou pro klasického fanouška The 69 Eyes představovat asi trochu tvrdší oříšek, protože Jyrki v nich odkrývá svou druhou tvář a stále více v nich experimentuje s různými zvuky a elektronickými mezihrami, což je mimochodem jedna z cest, kterou by se, podle jeho slov, chtěl v budoucnu rovněž vydat. Možná až někam k hájemství Depeche Mode...
Právě proto „Helsinki Vampire“ představuje vcelku odvážnou kolekci zdánlivě trochu nesourodých skladeb. Ty však mají několik společných znaků. Rozhodně Jyrkiho sytý hlas, ponurou atmosféru a schopnost upoutat posluchačovu pozornost. Jisté také je, že se zpěvák obejde bez berliček své mateřské kapely (ovšem její členové si na desce také zahráli) a umí pevně stát na vlastních nohách.
|
