Pro tuzemské publikum rozhodně nebudou CKY jednou z nejznámnějších kapel. Přesto tahle trojice má na scéně své nezastupitelné místo a ve Spojených státech si jim už povedlo urvat kousek slávy, když si zahráli po boku Avenged Sevenfold, v minulém desetiletí s Guns N`Roses a také v rámci festivalu Sonisphere. Ovšem poslední léta to s nimi nevypadalo dobře. Poslední (nutno přiznat, že vcelku úspěšná) deska „Carver City“ vyšla už v roce 2009 a hned poté kapelu opustil basista Matt Deis. To byla ztráta, ze které by se CKY otřepali celkem bez následků. Mnohem větší však způsobil odchod frontmana a hlavního skladatele Derona Millera. Toho na čas nahradil Daniel Davies, který hrával s Karma To Burn, ovšem situaci nakonec rozštípl kytarista Chad I Ginsburg, který se sám postavil za mikrofon.
Dnes už je jasné, že jeho volba stát se frontmanem byla pro CKY asi to nejlepší, co kapelu mohlo v dané situaci potkat. Přestože Deron Miller býval v začátcích kapely výhradním tvůrcem materiálu, postupem let se Ginsburg stával stále více ambicióznějším a proto z fanoušků spadla obava, jak si CKY poradí bez svého vůdce. Po poslechu příznačně nazvaného alba „The Phoenix“ je nutno uznat, že se jim to povedlo skutečně dobře a na to, v jaké byli situaci, natočili možná tu nejlepší možnou desku.
CKY vyrostli v devadesátých let a z jejich hudby je to slyšet. Vyrostli na dozvucích grunge a alternativního rocku, do kterého přidali trochu stoner rocku a zkultivovali jej špetkou komerčnějšího hard rocku. Prostě taková čistě americká kombinace, které porozumí vždy více za oceánem než v Evropě. Ovšem CKY se muselo vždy nechat, že jejich tvorba, ať už míchala vlivy, jaké chtěla, obsahovala vždy i několik slušných až velmi dobrých skladeb. A na tom rozhodně nic nemění ani „The Phoenix“.
Pro fanouška kapely bude samozřejmě největší změnou hlasový projev. Ginsburg se oproti Millerovi drží více při zemi a jeho hlas je hrubší, možná nemá takový rozsah a kapelu vede spíše do stonerrockového teritoria. Tam se jí očividně líbí, protože úvodní „Replacable“ je přesně takovou skladbou, která čerpá z vlivů kultoivních Kyuss. Klasický zvuk kapely ale zůstal zachován, což je logické, protože jeho hlavním tvůrcem byl vždycky Ginsburg. Nejlépe to může demonstrovat skladba „Days Of Self Destruction“ s hostující kytaristou Brentem Hindsem z Mastodon.
CKY jsou na „The Phoenix“ nejzajímavější, když opustí své hardrockové, nebo stonerrockové kořeny, chcete-li, a vydá se na výlet do jiných vod. Právě proto možná úplně nejlépe kapela zní v „Unknown Enemy“, kde do své tvorby pustila trochu elektroniky a taneční hudby celkově, ale také silný vliv funky, což jasně demonstruje skvělá kytara v druhé polovině skladby. Za zmínku pak stojí i třetí singl alba „Head For A Breakdown“, kde se CKY rovněž nezříkají výpomoci syntezátorů, ovšem největší kus práce odvedl Ginsburg ve velice funkčním refrénu.
„The Phoenix“ bude pro CKY velmi důležitá deska. Kapela je po předlouhé pauze a navíc po výměně frontmana a to vždycky s nervy fanoušků zacvičí. Ovšem zdá se, že by je „The Phoenix“ mohlo uspokojit. A to nejen tím, že drží tuhle kapelu při životě.
|
