Za ta léta, bratru už dobrých pětatřicet, jsou Die Toten Hosen považováni za jasnou stálici německé, potažmo evropské, punkrockové scény. Jejich fanoušci je milují, po celém Německu mají narvané velké sály a arény, každé jejich album se umístí na prvních příčkách hitparád německy mluvících zemí, v nichž mají Die Toten Hosen už dávno postavení zavedené instituce. Aby také ne, když za svou kariéru nabídli už šestnáctku alb, která sice měla určitou výchylku kvality, ale nikdy se nejednalo o pořádný průser. Našinec třeba nikdy nezapomene na jejich památné vystoupení, kdyř ještě před sametem ovládli Lochotínský amfiteátr, aby pak nažhavení fanoušci doslova vyšutrovali Michala Davida.
Postupem času se pozice Die Toten Hosen posilovala, na vrcholu sil byli v druhé polovině devadesátých let. Těžko říct, jestli za to mohla tehdejší vlna neopunku, protože i Die Toten Hosen začali svůj projev více zkultivovávat. Čili méně Pistolí, více Bad Religion... I tak by se to dalo říct. Ovšem svou tvář nikdy neztratili a to i díky tomu, že vokální projev Campina, navíc v jadrné němčině, je prostě jedinečný a dává kapele punc výjimečnosti. Prostě je to punk… Nebo ne?
To je otázka. Jsou dnes ještě Tři sestry punkovou kapelou? Jsou jí i Die Toten Hosen? Příměr není náhodný. Ono to totiž vypadá tak, že to, co doma znamenají Tři sestry, na Slovensku třeba Horkýže slíže, znamenají v Německu Die Toten Hosen. Jsou sice muzikálně dál, mají lepšího zpěváka, jejich hra je přece jenom na vyšší úrovni, ovšem punkové kořeny už pokrývá tak trochu prach. To sice není záležitost jen novinkové „Laune der Natur“, tento trend je patrný v jejich hudbě už delší léta, ovšem novinka jej opět jen prohlubuje. Kdeže jsou časy naprosto skvělé, neurvalé coververze „Itsy Bitsy Teenie Weenie Honolulu-Strand-Bikini“ nebo desky „Opium fürs Volk“, která dokonce pošilhávala po hudbě typu The Exploited.
Jistě, punkové vypalovačky se na „Laune Der Natur“ také najdou a zastupuje je například úvodní „Urknall“, „Energie“, „Pop & Politik“, „Wie viele Jahr“ či „ICE nach Düsseldorf“, ale tentokrát jsou v menšině. Navíc se pohybují spíše v neopunkových kolejích, než aby do toho šly pěkně od hardcorové podlahy. Po většinu své padesátiminutové stopáže (to je na punkovou kapelu až dost) se deska pohybuje ve středních tempech, které se blíží více rádiovému rocku než punkové revoltě. Takto napsané to může vypadat jako docela tragédie, ovšem tak tomu ani náhodou není. Zachraňuje to totiž fakt, že Die Toten Hosen jsou skutečně dobří skladatelé a když z rukávu vysypou takovou věc, jako je „Wannsee“ (nejlepší na celé desce), nikdy nemohou své příznivce urazit. Podobných hitů je na desce povícero a další skladby typu „Die Schöne und das Biest“, titulní „Laune der Natur“ či „Unter den Volken“ prostě fungují takřka dokonale.
Deska ale trpí jistou nevyvážeností a proto na svém konci už začíná trochu nudit a výsledný dojem tento fakt trochu sráží. Ovšem i tak převažuje pozitivnější hodnocení. „Laune der Natur“ sice nebude nejlepší položka v diskografii těchto sveřepých Němců, ale i tak dokáže své příznivce docela uspokojit. To Die Toten Hosen dnes už stačí. Své už dávno dokázali a své už také mají jisté.
|
