Když mrknete na fotku řecké kapely Sede Vacante, při vědomí, že se sami pasují do škatulky melodicko- gotického rocku, zdá se, že karty jsou jasně rozdané – další z kapel, stavějící na sladkých melodiích a příjemném ženském zpěvu. Jenže Sede Vacante na to na svém debutu „Skies Infernal“ jdou přece jen trochu jinak. Kupodivu tím, který z ústřední dvojice na sebe strhává víc pozornosti (a který si i víc té pozornosti zaslouží) je zpěvák, kytarista a hráč na syntezátory Michael Tiko. Ne že by zpěvačka Constantine Alex neměla dostatek prostoru, ale (i přes to, že se oba pyšní svým hudebním vzděláním) přece jen jednak hraje o trochu nižší ligu, jednak i ty skladby, ve kterých by měla dominovat, jsou o něco méně přesvědčivé (respektive snadněji odhadnutelnější) než ty, ve kterých vévodí Tiko.
Tikova výhoda spočívá v tom, že je jako ryba ve vodě v náladách, ne nepodobných finským smutnilům To/Die/For. To je právě ten moment překvapení, ze kterého těží Sede Vacante , protože tam, kde se snaží držet postupů Evanescence, Within Temptation, Delain či rané Lacuny Coil (dokonce v některých romaticko-melodických motivech se dá zavzpomínat i na domácí Calatheu), zatím kdovíjak z průměru nevybočují a ať už prostou obyčejností, v několika drobných momentech dokonce až nejistotou Constantinina projevu, ale ani kompozičně příliš nepřesvědčují o tom, že by někdy měli šanci se postavit jako rovný s rovným do jedné řady s těmito partami. Jasně, ta melancholie, která z většiny písní sálá, je bez problémů uvěřitelná a dá se u ní příjemně smutnit, v tom problém není. Jenže mrkněte třeba ve vláčné „Lips Yet Denied“ (coby jedné z nejsilnějších kompozic), jak zhoustne atmosféra ve chvíli, kdy na příjemně houpavý, nicméně poměrně tuctový projev Constatnine, na moment zatlačí Tikova linka, nemluvě o tom, že tam, kde výše zmínění kolegové nasadí instrumentální děj či košatost, zůstávají Sede Vacante hodně skromní a „jen“ povedenou melodií kapela v tomhle ranku na konkurenci prostě nestačí. Přece jen daleko přirozeněji to funguje tam, kde se Sede Vacante pohupují v melancholické gotice, s poměrně hutnou kytarou – ať už je to asi nejlepší kousek kolekce „Faithless Art“ (jasně, že v něm dojde na piáno i smyčce, ale hlavním hybatelem děje je dokonale zabarvený a emotivní Tikův hlas), nebo smutnou romantikou vonící (škoda, že ty úvodní klávesy zní tak rušivě) „The Other Side“ s těžkopádně riffující kytarou.
„Skies Infernal“ je deska, která má potenciál chytnou na první dobrou – je emotivní, jsou na ní zapamatovatelné melodie a především hlas Michaela Tika dokáže plně zaujmout. Jenže když opadne ten první chytlavý „haló“ efekt, najednou zjistíte, že za chvíli o téhle desce víte vše a v obou rovinách, kde se Sede Vacante snaží prosadit (tedy v jakémsi umírněném symfonickém metalu a v gotice), není problém najít konkurenta, po kterém sáhnete raději. Ale při vědomí, že „Skies Infernal“ je albem debutovým, je třeba zdůraznit, že tahle deska není žádný propadák.
|
