Magie. Okultismus. Alchymie. To je to oč tu běží. O tom je „The Chemical Wedding“, páté sólové album Bruce Dickinsona, které vyšlo jen rok po svém předchůdci „Accident Of Birth“. S ním zůstaly dvě věci stejné. Sestava a především chuť na pořádný metal. A jestliže předchůdce znamenal Dickinsonův návrat k heavy metalu a v některých momentech se i podobal Iron Maiden, „The Chemical Wedding“ se stává Dickinsonovým nejtvrdším albem vůbec. Musím říct, že mi spadla brada, když jsem pustil první skladbu „King In Crimson“. Především samotný zvuk je pořádně silný a podladěné kytary se staly překvapením. O produkci se opět postaral Roy Z, a i díky němu získala deska na tu dobu skutečně moderní metalový zvuk. Brutální kytarová masáž žene skladbu vpřed a Bruceův zpěv je ve slokách nezvykle agresivní. Most k refrénu je potom heavy metalově vzletný a refrén nabízí chytlavou melodii a vícehlasy. Skladbě však vévodí výtečné kytarové sólo. Celkově naprosto geniální „otvírák“ desky.
Následující titulní skladba celého alba je naopak pomalou až baladickou písní. Sloky jsou klidné, Bruce vypráví, avšak refrén je velkolepý a magický. Neskutečně chytlavá melodie a jeden z největších zpěvákových hitů. Skladba se stala i pilířem stejnojmenného filmu, který vznikl v roce 2008. Scénář k němu napsal právě Bruce Dickinson a pojednával o reinkarnaci Aleistera Crowleyho, nejuznávanějšího britského okultisty dvacátého století a velmi kontroverzní osoby. Hlavní roli hrál uznávaný herec Simon Callow, ve vedlejší roli se objevil i Dickinson a soundtrack obsahoval jeho sólové písně, rovněž však i skladby od Iron Maiden.
Deska pokračuje klipovou „The Tower“, která zní poněkud rozverně a je plná netypických melodií. Hravý heavy metal se zpěvným refrénem dodává skladbě veselou náladu. I pro další píseň vznikl videoklip. „Killing Floor“ je úderný hit s tvrdými kytarami a opět nezvyklými melodiemi. Tvrdost skladby rozbije až kytarové sólo a především krátká mezihra s barokním motivem. Sloky mají schopnost vás ukolébat, aby na vás vzápětí udeřil pekelný refrén. Celých osm minut „Book Of Thel“ je oslavou moderního heavy metalu. Tajemný úvodrázně ukončí tvrdé riffy, skladba má takřka progmetalové parametry, pořád se v ní něco děje. „Gates Of Urizen“ nepřekvapí, neboť splňuje vše, co by měla balada od Bruce Dickinsona splňovat. Skvělá atmosféra, uvěřitelné emoce a výrazný refrén.
„Jerusalem“ překvapí krásným malebným úvodem a hudbou, která vás přenese do staré Anglie či Skotska. Skoro by se to dalo nazvat folk metalem, Dickinson sahá k lidové hudbě. Název skladby může trochu mást, ale kdo zná Wiliama Blakea je doma. Jeho báseň se jmenuje „And did those feet in ancient time", název „Jerusalem“ se vžil až později. V Anglii se jedná o notoricky známou věc, podle které vznikly dokonce i hymny, dodnes je hymnou kupříkldu Britské a Waleské kriketové asociace (ECB).
Největší hudební překvápko je „Trumpets Of Jericho“, tady se Dickinson utrhl ze řetězu. Absolutně nejtvrdší věc, co kdy natočil. Jeho zpěv je agresivní a drsný jako nikdy předtím ani potom. Riffy jsou brutální a hodně nahlas se zde koketuje s groove metalem. Refrén má sice klasické heavy metalové parametry, ovšem z celkového dojmu nic neubírá. Tohle je prostě dokonalý metalový nářez. „Machine Men“ je další výbornou peckou do celkové mozaiky alba a zaujmou i prvky nu-metalu. Závěr alba patří něčemu epickému. Dickinson tohle prostě umí. Ví, jak album dobře vygradovat a jak držet posluchače po celou dobu pozorného. „The Alchemist“ sice přesáhne osm minut, nicméně závěr je uměle natažen prostým tichem. Předchozích šest minut je ale plných emocí a nálad, tohle je už vyloženě prog metal jak vyšitý a jaké bude vaše překvapení, když se ve skladbě vynoří najednou motivy a celý refrén z písně „The Chemical Wedding“.
Album má i po letech stále stejnou sílu. „The Chemical Wedding“ je naprosto famózním dílem, které strhne. Osobně ho řadím i víš než „Accident Of Birth“.Po této desce se stala pro metalový svět zcela zásadní událost. Bruce Dickinson a Adrian Smith se vrátili do Iron Maiden.
Dickinson si užíval návratu, ale jednu „svou“ desku ještě nahrál. V roce 2005 spatřilo světa „Tyranny Of Souls“, se kterým mu opět pomáhal Roy Z. Jedná o další skvělé moderní heavy metalové album, které opět dokázalo, jak je Bruceova sólová dráha zajímavá. Na rozdíl od mnoha jiných dokázal uspět i mimo svou domovskou kapelu (ano, ovšemže takový komerční úspěch to nebyl) a především přinesl velkou hudební kvalitu. V roce 2006 vyšla kompilace „Anthology“, která obsahuje DVD s třemi koncerty z různých období a všechny videoklipy. Naprostá povinnost pro všechny Bruceovy fandy. Letos má BMG nabídnout fanouškům vinylový set „Soloworks 1990 – 2005“, což je jasný signál pro sběratele a ty co chtějí mít všechny alba na LP. Na Bruce Dickinsona nedám dopustit a pořád doufám, že ještě nějaké sólové album natočí.
|
