TALES OF GAIA - Hypernova
A máme to tady zase. Situaci, kdy slyšíme slušnou a v několika okamžicích i skvělou hudbu, kterou ale okamžitě poráží na lopatky nástup vokálů. Španělé Tales Of Gaia jsou v tomto ohledu opravdu mimo, jelikož už na předloňském EP „Breaking Dawn“ nabídli ucházející power-speed s technicky ne zrovna vytříbeným zpěvem. Nejsmutnější ale je, že mezitím proběhla výměna vokalistů, takže by člověk tak nějak automaticky očekával, že si to pánové uvědomili a jali se hledat kvalitnějšího frontmana. Jenže chyba lávky, novic Nésto Catalá je dokonce ještě horší! A je to opravdu škoda, protože po instrumentální stránce znamená parta Tales Of Gaia splnění snu fanoušků raných Heavenly nebo Power Quest, kterým ke štěstí stačí přímočarý, avšak v každém okamžiku opulentně melodický power-speed s trochou těch symfonických aranžmá. Přesně takový je obsah debutu „Hypernova“, včetně hezky klišovitých názvů písní jako „Keep The Dream Alive“, „Soldiers Of Light“ nebo „Wings Of Fire“. Nic proti tomuto patosu, když jde ruku v ruce s dostatečnou nápaditostí, ve které se nikdo nestydí za bohatě dávkované množství chutných vyhrávek a sól. Tahle sladká chuť ale okamžitě zhořkne s nástupem zpěvu, jenž se ještě dá ustát v hlubších polohách, jakmile se ale Nésto začne šplhat do výšek, je zle. A protože zde mluvíme o speed metalu, je jasné, že se šplhá často a hodně. Nezbývá tedy, než postavit pomníček za další kapelu, která si sama podrazila nohy a padla do hrobu vinou neschopnosti zlanařit dobrého zpěváka.
3/10
YouTube ukázka - Flamma Ardet
CRIMFALL - Amain
V případě Finů Crimfall jsou zpěváci (zaslechneme zde ženské i mužské vokály) na úrovni, zvuk je také povedenější, pokud se však emotivního přenosu týká, ten se téměř nedostavuje. A to přesto, že album „Amain“ nabízí multižánrový obsah, který je sice zdánlivě obdivuhodný, při bližším zkoumání se ale stává značně kontraproduktivním. Vše totiž připomíná pověstný dort od pejska a kočičky, kdy je každému ze zúčastněných zřejmě jedno, že smíchané ingredience nejdou moc dohromady, hlavně že tam toho bude co nejvíc. Zde je doslovný výpis žánrů a vlivů z poznámek, které jsem si při poslechu zaznamenal: folk a symfo metal, melodeath, ženské a harshové vokály, sbory, Therion, balada, drama smyčce, noir, arabské prvky, soundtrack, prog, indiánské popěvky, Nightwish s Anette – „Dark Passion Play“, válečné motivy, groove. Zásadním problémem Finů je přitom neschopnost nalézt funkční kompoziční „lepidlo“, které by tuto početnou materii propojilo rozumně do kupy, hudební elementy stojí víceméně osamoceně a přechod mezi nimi není moc organický. Album nicméně ukrývá pár dobrých momentů, některé dokonce v souvislejších celcích. Hezky se kupříkladu poslouchá baladická skladba „Song Of Mourn“, ve které zvlášť vyniká zpěvaččin talent, potažmo závěrečné trio písní, kde je možné zaslechnout líbivé harmonické pasáže, úplně nejlépe si pak vede úvodní track "The Last of Stands" s refrénovou narací ala Pathfinder či Twilight Force a vtahující epikou filmových soundtracků. Zkrátka na novince Crimfall si každý kvůli přehršli vlivů najde to své, v celkovém měřítku jde ale spíše o změť nahodilých motivů a povrchních nápadů, bez hlubší integrity a hlavně bez srdce.
6/10
YouTube ukázka - Until Falls the Rain
SINNERS MOON - Far Beyond The Stars
Slovenští symfonici letos vydali EP „Far Beyond The Stars“, které navazuje na dva roky starý debut „Atlantis“, a to nejen hudebně, ale i textově. První dobrou zprávou je, že na nové nahrávce vyšel zvuk (jakkoli by se na něm ještě stále dalo pracovat), což byla největší bolístka prvního alba, přestože tehdejším producentem byl Roland Grapow. Druhým pozitivním faktem je přímé napojení na slušné kompoziční linky debutu, které se projeví hned v líbivém intru „Awakening“, jehož jemné orchestrace nás zvou k úvodní, titulní písni. Zde už se dočkáme typických skladatelských prvků, jako je snaha o epické vyznění, slušný tah songu spojený s lákajícími kytarovými pentličkami, a také střídání growlingu a ženského zpěvu. Stejně dobře si vede také druhý nový kus „Travelers“ s tradičním pozdravem finským velikánům Nightwish, neoklasickým preludiem a opět dobře se doplňujícími vokály, přestože se mi zdá, že některé polohy zpěvačce Simoně ne úplně svědčí. Malinko to skřípne už v gradaci titulního songu, mnohem více se to však projeví v cover songu „Skúsime to cez vesmír“ od Tublatanky. Osobně mě sice tato volba velmi potěšila, ještě více jsem pak byl nadšený z power-speedmetalových aranžmá, do kterých autoři svoji verzi posadili, nicméně nakonec stejně nelze mluvit o vyloženě dobrém výsledku, jelikož vše dojíždí na pochybné vokály. Sima si s tím holt neporadila, co se dá dělat. Poté se ještě dočkáme baladické verze titulky, která je však poněkud více rozněžnělá, až má člověk pocit, že se u ní hudebníci dojímali sami sebou. Ovšem položka „Dawn Of War“, jež je ukryta na speciální verzi EP, to už je úplně jiný pivo. Jde o demo verzi z roku 2009, což je překvapivé, neboť zvukový stav je lepší, nežli tomu bylo na debutu, hlavně však zaujme celkový drajv skladby s několika chytlavými momenty, a také nikoli deathový, ale blackmetalový skřekot, jenž vyznívá dokonce ještě atraktivněji. Jde tak o působivé rozloučení za tímto EP, které je dostatečným důvodem k vyhlížení druhé studiovky slovenské kapely.
6,5/10
YouTube ukázka - Travelers
|
