Brát kapely jako jsou Tales From The Porn vážně, je už od základu těžké. Už jen ten název, který značí, že tahle parta toho bude mít hodně společného se Steel Panther, mluví za vše. Nakonec i názvy skladeb jako „Hot Girls Fast Cars“ nebo „Back To The 80`s“ na důvěryhodnosti moc nepřidají a pak i hlavní postava, zpěvák Stevie Rachelle, se během let dokázal několikrát zdiskreditovat, když třeba uvedl do chodu trapný web Metal Sludge nebo spolu s kolegou z Pretty Boy Floyd dovedl k absurdnosti německo-americkou partu Shameless. Jeho Tuff ale nepatřili k těm úplně nejhorším kapelám v hairmetalovém ranku a když v polovině devadesátých let vydali docela vážné album „Religious Fix“, získali si souhlasné pokývání hlavy i od těch, kteří se smáli jejich debutu (i když docela dost dobrému) „What Comes Around Goes Around“.
Ale nechme teď být Tuff i další Rachelleho aktivity a podívejme se na jeho nejnovější dítko Tales From The Porn. Když se přeneseme přes skutečně blbý název, zjístíme, že kapelu kromě jasného tahouna Rachelleho tvoří i dvojice brazilských muzikantů, kytarista Andy Sun a basista Bento Mollo, kteří údajně na scéně podobně orientované hudby nejsou úplnými nováčky. Možná i díky tomu zní debutová deska „H.M.M.V.“ docela mazácky a je jasně slyšet, že kapela ví, co hraje. Pokud tedy přistoupíte na její hru, že se jedná o jasné retro osmdesátých let se všemi klišé scény, může tohle album docela fungovat.
Minimálně jeho začátek. Úvodní „Back To The 80`s“ a následující „Runaway Lovers“ jsou solidně rozjeté skladby, které čerpají z dob, kdy Mötley Crüe byli nejžhavější kapelou západního Hollywoodu a Quiet Riot ještě za něco stáli. Dominují jim slušné (i když rozhodně ne nijak objevné) riffy, precizně zahraná sóla, hejskovský Rachelleho projev a jasné, úderné refrény. Tady zní Tales From The Porn svěže, hitově a kupodivu nijak zvlášť klišovitě. To přijde se třetí skladbou v pořadí „Hot Girls Fast Cars“, která je skutečně tak hloupá jako její název a u otřepaného refrénu jen kroutíte hlavou, že tohle dnes dá ještě někdo na desku. Nijak zvlášť pak nezaujme ani „Tales From The Porn“, tedy skladba, která kapele dala její jméno, tedy pokud si nelibuje ve zbytečných sprosťárnách po vzoru Steel Panther.
O něco lépe je na tom „Perfect Love“ rozjíždějící se jako balada, jež se opět zvrhne do stadionové věci, dobrou chvilku Tales From The Porn zažívají v „Let It Shake“, kterou uvede ostře nazvučená slide kytara, dávající skladbě trochu jižanského nádechu. Refrén zase věc jasně usazuje do kolejí vyjetých už v sedmdesátých letech samotnými Kiss. Závěrečná „Scary Movie“ patří s úvodní dvojicí mezi výkladní skříň kapely a v daném stylu v současné době určitě k tomu lepšímu, co tento může nabídnout.
Debut Tales From The Porn může fungovat dobře, pokud přistoupíte na hru na osmdesátá léta (se soudobým zvukem, samozřejmě). Deska dokáže posluchače docela slušné přenést na zmíněnou, dnes už mýty opředenou dobu a v něketrých částech dokáže uspokojit i o ždibíček náročenějšího posluchače. Jako start nové kariéry to zase až tak špatné není.
|
