Britům Electric Wizard se už poněkolikáté povedlo vstát ze svého bahnitého doommetalového hrobu. Už sice nemají za sebou poslední léta tak bouřlivá, jako na začátku milénia, kdy se členové této party dostali do křížku se zákonem, museli se však vyrovnávat s odchodem původního bubeníka Marka Greeninga k With The Dead. I když tuto kapelu, kterou založil se zpěvákem Lee Dorianem z Cathedral a svým někdejším kolegou z Electric Wizard (a parťákem ve všemožných průšvizích) Timem Bagshawem už opustil, místo v Electric Wizard už na něj nečekalo. Frontman Jus Oborn sestavu sice reaktivoval (po jeho boku zůstala vlastně jen kytaristka Liz Buckingham), ovšem na nějaké stylové kotrmelce a nové vlivy zásahem nových členů se u Electric Wizard může rovnou zapomenout.
Už před drahnými čtyřiadvaceti lety, kdy Oborn zformoval kapelu v jihoanglickém Dorsetu, přísahala tahle parta na černou bibli Black Sabbath a do dnešních dnů svůj svazek s britskou legendou neporušila. A to nejen proto, že si stále plně stojí za svým názvenm, který je složeninou z názvu dvou písní z prvních dvou desek Black Sabbath, ale také tím, že jak z Obornova nástroje, tak i z kytary jeho kolegyně stále lítají pořádně zahuštěné riffy, které sice ledacos dluží Tonymu Iommimu, ale jsou pro hudbu Electric Wizard (spolu se stále ještě trochu přiskříplým zpěvem) jasné poznávací znamení. Největší deviza kapela tak spočívá v tom, že dokáže právě těmito zmučenými kytarovými poryvy navodit pravou doommetalovou atmosféru. Ať už se na to díváte ze strany totálního zmaru nebo skrz hustý marihuanový kouř.
Nebudeme si nalhávat, že Electric Wizard jsou kapelou, která by svou každou další deskou posouvala své možnosti nebo se dokonce zlepšovala. Při zkoumání jejich diskografie je jasné, že svůj umělecký vrchol zažili někdy kolem alb „Come My Fanatics“ a „Dopethrone“, kdy podle jejich vlastních slov také kulminovala jejich posedlost měkkými drogami. Pak to s nimi sice nešlo úplně z kopce, ale přece jen se do tvorby (po odchodu důležitého člena, basisty Tima Bagshawa) začala vkrádat jakási opotřebovanost a rutina. Poslední alba proto nebyla vyloženě špatná, ale už nepůsobila tak magickým dojmem jako desky z počátků jejich kariéry. Posluchač měl najednou při poslechu alba „Black Masses“ nebo „Time To Die“ pocit, že poslouchá sice precizně odvedenou práci (Electric Wizard jsou dnes už plně profesionální kapelou a ne jen parta zhulených výrostků), ale už bez potřebného náboje nebo dokonce s převratnými nápady.
Nejinak je tak tomu i u novinky „Wizard Bloody Wizard“, která si o to přirovnávání k raným Sabbathům díky svému názvu vyloženě říká. To by ale až tak nevadilo, stejně tak jako (ve srovnání s minulými deskami) kratší, třičtvrtěhodinová stopáž, která přesně naplňuje formuli, že „méně v tomto případě znamená více“.Trochu ale může překvapit trend změkčování výsledného soundu (nemohla se pochopitelně čekat taková bažina jako na „Dopethrone“), který tak „Wizard Bloody Wizard“ dělá o něco přístupnější a o něco více čitelnější. Jestli má na tento fakt vliv skutečnost, že se s minulou deskou kapela dostala i do oficiálních žebříčků, a to i v Americe, ví asi jen Oborn.
Každopádně novinka je jakoby dělaná pro širší posluchačstvo, tedy řečeno v pěkně silných uvozovkách. Kapela tebtokrát klade větší důraz na melodie, což je patrné ze všech skladeb od chvíle, kdy desku otevře singlová „See You In Hell“ a ukončí jedenáctiminutový traurmarš „Mourning Of The Magicians“, kde nejvíce zaujmou kytarové vyhrávky, napasované na stále se opakující monotónní riff. Pokud ale budeme hledat ta nejsilnější místa na desce, je třeba si navolit skladby „Necromania“ a „Hear The Sirens Scream“. Zejména v druhé jmenované každou chvíli čekáte, kdy Electric Wizard sklouznou do okamžiku, kdy do své věci zapojí klasický postup ze sabbathovské „Sabbath Bloody Sabbath“ (jistě, z které jiné v případě této desky…), ale kapela z toho vybruslí se ctí a navíc i přihodí několik zajímavých fíglů a melodií. V tom jsou dnešní Electric Wizard nejsilnější. Nejsou už dávno objevní a zajímaví svou hrou na Black Sabbath, ale začínají se učit stále více pracovat s melodiemi a kytarovými vyhrávkami.
Jejich novinka tak může představovat začátek nově nastoupené cesty, kdy se jejich hudba bude stále více přibližovat rockovějšímu a civilnějšímu pojetí. Bude zajímavé sledovat, jestli si kapela skutečně zvolí tento vývoj nebo na další desce uhne zpět do minulosti. První cesta, tak jak jí prezentuje „Wizard Bloody Wizard“, by byla logičtější.
|
