UNKRAUT - Lieder für törichte Ohren
Kapela UnKraut sice oficiálně pochází z italského města Oberlana, nicméně veškerá její komunikace, stejně jako zpěv, probíhá v němčině. Obsah jejich loňského debutu se vešel na skromnou dvacetiminutovou plochu, ta je ovšem bohatě využita k rozpoutání poctivé a hlavně značně povedené thrashové show, která se zároveň zlehka otírá o hardcore a punk. Vtahující potenciál skladeb je – i díky skvělému zvuku – velmi rychlý, první song „Kampf“ kupříkladu chytne zajímavou stavbou a nápaditým riffováním. Kytary správně řežou, přičemž jim neschází crossoverová lehkost, čímž hudba UnKraut připomíná produkci skvělé party Siberian Meat Grinder. Další podobnost s těmito Rusy už je o něco méně pozitivní, neboť se týká výtky související s rychlým zpěvákovým nástupem do sotva rozběhlé instrumentace, která přitom nepostrádá šmrnc a tah. Vokální fráze tyto instrumentální koule malinko okleští, nicméně netýká se to všech skladeb a pokaždé jde jenom o jejich start, v dalším dění písní už si rytmika se zpěvem v pohodě rozumí, němčina navíc všemu dodává punc vyšší osobitosti, stejně jako nasranosti. Album díky střídmé stopáži tepe dynamikou a nestíhá nudit, naopak se po jeho dohrání můžou rychle dostavit abstinenční příznaky, které lze naštěstí pohodlně vyléčit opětovným spuštěním tlačítka play.
7/10
YouTube ukázka - celé album
SHRAPNEL - Raised On Decay
Je půvabné, jak některé metalové kapely umí měnit zaběhnutý myšlenkový stav věcí a z nepěkného dělat opak. Tak kupříkladu šrapnel určitě neznamená nic příjemného, hudba britské kapely, jež se tímto slůvkem zaštítila, je ovšem velmi svůdná. Platilo to již pro tři roky starý debut „The Virus Conspires“, přičemž novinka „Raised On Decay“ na tomto lichotivém statusu nic zásadně nemění. Opět budeme zmasakrováni obrovskou dávkou thrashmetalových šrapnelů, které navíc přilétají ve velmi rychlém sletu. Vyhnout se jim není možné, jelikož technická zručnost útočníků je velmi vysoká, stejně tak dynamika práce nebo taktická nápaditost. Vše vypukne hned v úvodním ataku „Hollow Earth“, jenž prolínají zlověstné kytarové vsuvky, ale také melodicky podbarvené heavíkové sólo a celkový tah připomínající stylotvorné bardy jako Sodom nebo Exodus. V navazující smršti „Complete Resection“ si pětice britských válečníků zakoketuje s groovy prvky, což jim zřejmě zachutná a daný prvek využijí téměř v každém ze zbylých songů. Na řadu přijde i flirtování s death metalem („Pariah“), hlavní slovo má ale starosvětsky koncipovaný thrash metal. V závěru bitvy pak čeká sladká tečka v podobě parádně naspídované punk´n´rollové jízdy „Antichrist“, ve které pánové dokazují, že i z podstaty ostrý žánr v pohodě ustojí nadlehčenou odvázanost. Jedinou střelou, která o kousek míjí svůj cíl, je nakonec ta, jíž vypálilo produkční studio. Zvuk je totiž tentokrát méně vychytaný, nežli tomu bylo v případě debutu, působí splývajícím dojmem a ve výsledku tak ubírá špetku z celkové hudební síly.
7/10
YouTube ukázka - Raised On Decay
ARCHAIC - How Much Blood Would You Shed to Stay Alive?
Je sympatické, pokud na sebe kapela práskne kus autorské strategie již v samotném názvu. Když se pojmenuju slůvkem „archaický“, dá se těžko předpokládat, že budu produkovat nejmodernější hudební styl. A u těchto Maďarů opravdu uslyšíme thrash s kořeny prorůstajícími až hluboko do osmdesátých let, aby to ovšem nebylo tak jednoduché, nakonec se přece najde několik dotyků s novějšími metalovými styly, což ovšem vhodně obarvuje variabilitu skladeb dynamičtějšími temperami. Nejvýraznější příklad vyřčeného ukrývá položka „The Saw“, která skutečně řeže jako pila a v nejintenzivnější rytmické špičce připomíná Testament nebo – zejména díky pěvecké podobnosti - Australany In Malice´s Wake, stejně tak ale pobaví zdvojenými „nu-metalovými“ vokály. Jde nicméně o ojedinělý okamžik, většinu hrací doby tohoto alba s nekonečným názvem (v nichž se Maďaři vůbec vyžívají) budeme svědky dravé a pořádně hutné metalové palby, která evokuje práci sněhové rolby, jíž řídí hodně nasraný šofér. Jisté uvolnění přijde v groovy skladbách „Last Man Standing“ a „Bulletproof“, případně v akusticko-symfonickém intermezzu „To Wonder…“, nebo dalším modernou načichlém fláku „Bonden By Leeches“. Zbytek písní pak vládne smrtícím tahem, jenž – i díky skvělému soundu - smete vše v poslechovém dosahu.
7,5/10
YouTube ukázka - Hidden Desire
|
