Co si budeme nalhávat, Škwor se v posledních letech, řekněme v této desetiletce, nacházel spíše v tvůrčí krizi. Přestože okruh jejich fanoušků se postupem let utěšeně rozšiřuje, až dospěl do rozměrů O2 Arény, ten, kdo na kapelu hledí střízlivým pohledem, si nemohl nevšimnout, že od alba „5“ šla forma Škworu rapidně dolů a přestože se jim z desky „Sliby & lži“ podařilo vytěžit velký hit „Síla starejch vín“, byla to jen taková jehla v kupce sena. Nebo spíš v haldě hnoje? Ne, nebuďme přehnaně kritičtí, pod určitou mez Škwor nikdy nešli a ani nepůjdou, ovšem to by kapele, která chce hrát první českou rockovou ligu nemělo stačit. Ona vtotiž vždycky návštěvnost koncertů a komerční úspěch nejde ruku v ruce s kvalitou.
Doby první dvojice alb „Vyhlašuju boj!“ a „Vyvolenej“ (pokud nepočítáme nultou „May Day“) jsou už dávno pryč. Tenkrát Škwor působil svěže, moderně a i když už tenkrát cílil na komerci, jeho pozice byla přece jen lepší než většiny českých kapel. Postupem let se ale Škwor ze své pozice přesunul směrem k hospodskému bigbítu, čímž z velké části ztratil to, co na něm bylo za začátku tisíciletí zajímavé. Došel tentokrát čas prozření? Členové kapely tvrdili, že novinka „Uzavřenej kruh“ bude tvrdší a údernější než jejich poslední alba. Bylo by na čase, byly doby, kdy si Škwor s popem nezadal a pořádně hrábnout do strun pro ně nebyl problém. Otázka ale stojí, jestli to Škwor skutečně splnil a „Uzavřenej kruh“ napěchoval pořádně po okraj výbušným materiálem.
Odpověď zní, že opět ne. Po předchozí trojici alb, které nebudou v diskografii kapely patřit k těm nejlepším, k jistému zlepšení dochází, Škwor jako kdyby začínal trochu zvedat hlavu. Ale hned jedním dechem je nutné dodat, že recept, podle kterého se „Uzavřenej kruh“ vařil je opět stejný, jako tomu je u této kapely už dlouhou dobu. Stačí si poslechnout nástup úvodní a jinak vůbec ne špatné „Pokřivenej pohled“ a hned si vzpomenete na někdejší hit „Tak to jsme my“, přičemž takových míst je na „Uzavřeným kruhu“ více. Schválně, kolikrát si vzpomenete na libovolnou skladbu z minulosti kapely při poslechu novinek?
K dobru je nutné započítat, že úvod desky se tentokrát velmi povedl, „Pokřivenej pohled“ a „Starej voják“ bude patřit určitě k tomu lepšímu, co kdy tahle kapela vytvořila. Ovšem jak stopáž desky postupuje dál, přichází více hluchých míst. Vcelku svěže zní na elektronice postavená „Omyly a pády“ (zde se rozhodně vyřádí nově nastoupivší kytarista a krabičkový démon Martin Volák), svižné „Zlo mezi námi“ a „Gelový holky“ a nakonec i závěrečná balada „Velká neznámá,“ která sice nebude novou „Sílou starejch vín“, ale na novince patří k té lepší polovině. Na opačné straně pak stojí nevýrazné kusy spíše z druhé půlky desky, která je korunována až omšelou titulní věcí.
„Uzavřenej kruh“ opět představuje klasickou desku Škworu, se e všemi dobrými místy i neduhy. Tentokrát se misky vah převažují spíše na tu kladnou stranu, i když žádná velká sláva to rozhodně není. Na novince je dobré, že se zastavil pád a kapela se trochu více přiklonila k tvrdšímu zvuku. Ovšem když člověk po řadě průměrných alb dostane další, které se nevyrovná deskám ze začátků působení kapely, ten pocit, že je o něco lépe než minule postupně hořkne...
|
