Citaci tak krásně klišovitých vět, kterými Dánové Savage Machine představují svou prvotinu „Abandon Earth“ prostě nelze odolat: „Po dlouhé době podřimování (zřejmě myšlena čtyřletá pauza od vydání EP „Through The Iron Forest“) jsou Savage Machine vyzbrojeni, nabiti a připraveni na obnovení těžké křižácké výpravy. Výsledkem je ambiciózní album plné elektrizujících riffů, silného zpěvu, rockových rytmů, jejich jedinou snahou je konvertovat vaši duši na skutečného head bangera…“ A když k tomu doplníte i skandovatelný slogan „kill –kill“ v jedné z nejpřitažlivějších položek alba, přímočaré úderky „The Hunter“, či samotný vstup do alba v podobě atmosférické bouře, mělo by být naprosto jasno. Savage Machine by prostě zjevně chtěli odcestovat do zlatých osmdesátých, ideálně kdyby ta cesta vedla i přes britské ostrovy...
A s „Abandon Earth“ by měli dost slušnou šanci v té době a na tom místě uspět, i když díky riffované ve stylu Iced Earth by tehdy mohli působit docela progresivně. V současnosti však znějí více staromilsky (tohle tvrzení vyvrací hodně sytý a průrazný zvuk) než moderně, nutno však uznat, že díky své přímočarosti a energií napěchované nekomplikované melodičnosti jejich jízda zní poměrně poutavě, obzvlášť když hlas Troelse Rasmussena je maximálně pružný (jeho občasné výlety do ječáku opět naplňují ten vztah s klišovitostí, ale to je přesně to, co je v dané formě přece naprosto v pořádku), patřičně nabroušený, ideálně zabarvený a je schopen intenzivně vyhrotit atmosféru. Postapokalyptický příběh z doby, kdy jsou vyčerpány již poslední zdroje a jedinou šancí je cesta k obloze (otázka však je, kdo si zaslouží jít a co na něj vlastně čeká) nabízí ideální půdu pro akční a šlapavou muziku, kousavé riffy a divokou rytmiku a Savage Machine se velmi schopně vyrovnali s největší pastí koncepčních příběhů – dějová linie se ani v nejmenším neplete pod nohy svižně odsýpajícím melodiím, takže věnujete-li jí pozornost, máme rozměr navíc, pominete-li ji, o nic zásadního nepřijdete. Savage Machine do svých písní dokáží dostat výpravnost, jsou si jistí v přímočarých skladbách s jasným tahem na bránu (těm dominuje již zmíněná „The Hunter“, která má podobně drtivou energii jako úvodní „Exodus“), i v písních, které nasytí dramatičností a výpravností (těm dominuje v úvodu vláčná „Savior“, která následně dokonale kombinuje melodičnost a agresivitu, či „Fall Of Icarus“ s úvodním sólem na akustickou kytaru), napětí neztratí ani emotivně drásavá balada „Behind The Veil“.
Savage Machine potvrdili to, že jejich čtyři roky staré EP znělo hodně nadějně, zpěvák Troels Rasmussen přidal na přesvědčivosti, kapela neztratila nic z již dříve zmiňovaných pozitiv (silné melodie, snadno zapamatovatelné refrény, nepřeplácané podpůrné sbory, jiskřivá symbióza a harmonie dvou kytar, dostatečně barevná a rozmanitá rytmika, maximum energie) a to, že si sem tam vypomůže nějakým tím klišé, je vlastně plně ku prospěchu věci. Deska, která rozhodně stojí za poslech.
|
