Za bezmála dvacet let své existence je pětice z Pennsylvanie už dávno respektovaným pojmem na rockové scéně a dnes už to zase vypadá v jejich táboře o něco veseleji než na začátku tohoto desetiletí, kdy se po čtyřech úspěšných deskách Breaking Benjamin odebrali k zimnímu spánku, který nakonec přerostl v rozpad. Dlouho netrvalo a v roce 2015 do světa pustili comebackové album „Dark Before Dawn“, kde sice z původní sestavy působil už jen frontman Benjamin Burnley, ovšem jinak se žádná větší změna nekonala. Kapela dodržovala svůj rukopis z předchozích alb a její fanoušci se opět dočkali mixu alternativního metalu, hard rocku a post-grunge, tedy té klasické rockové hudby, která přichází zpoza oceánu zhruba posledních deset, patnáct let.
„Dark Before Dawn“ docela dobře navázalo na přechozí počiny a v Americe dokonce dosáhlo až na první příčku oficiální hitparády. To byl možná pro Burnleyho ten největší impulz, proč udržet svou kapelu stále při životě. Navíc současná sestava, které Burnley vdechl život v roce 2014, drží stále pohromadě, takže to vypadá na klid v táboře těchto Američanů. Klid před bouří? Možná, protože jejich nová deska určitě má potenciál rozvířit emoce. Nejen proto, že fanoušci na ní čekají docela netrpělivě, ale i proto, že nabízí trochu odlišný pohled na hudbu kapely. Forma sice zůstává zachována, výraz se pomalu, ale jistě mění.
Tenhle trend nastínil už pilotní singl „Red Cold River“, který sice začíná opatrně, ale brzy se strhne do těžké palby se screamujícím Burnleyem, který se tak ostře přihlásí k nu-metalovým či metalcorovým vlivům. S těmi Breaking Benjamin sice v minulosti také koketovali, ovšem na novince „Ember“ svou lásku k nim demonstrují už nepokrytým způsobem. Druhý singl „Save Yourself“ měl sice za úkol fanoušky trochu uklidnit, protože na něm kapela zní přece jen o něco tradičněji, ovšem reprezentativnější pro celé album je přece jen „Red Cold River“. S tvrdostí, agresivistou a přirozenou nasraností.
Objeví se zde sice baladicky stavěná „The Dark Of You“, ale to je spíše jen ostrůvek uprostřed rozbouřeného moře. Většinou na albu dominují ostré, podladěné riffy, které desku rozčísnou hned ze začátku po odeznění klavírního intra „Lyra“ ve „Feed The Wolf“. Už ta nastolí, oč v následujících bezmála čtyřiceti minutách půjde. Sice ještě ukáže klasičtější tvář kapely, ale ta je hned záhy ve zmíněné „Red Cold River“, „Tourniquet“ a „Psycho“ přetavena do formy tvrdší, než by se mohlo čekat. Jistá tvrdost Breaking Benjamin nebyla nikdy cizí (zejména na raných albech), ale zde jsou silně metalové vlivy už nepopiratelné.
Přestože na konci alba působí kapela už trochu monotónně, nelze jí upřít smysl pro skladbu jako takovou a její melodickou stavbu. Nejvíce je to znát ve věci „Down“, která má pravděpodobně nejsilnější refrén z celé novinkové kolekce. Právě ony okamžiky z ní dělají desku, kterou lze považovat za jasně nadprůměrnou a i když se přece jen můžeme podivovat nad některými až zbytečně tvrdými pasážemi, které „Ember“ ubírají na hitovosti, stále je zde něco, co posluchače může k tomuto albu opakovaně přivádět.
|
