Dlouhá léta to vypadalo, že „Getaway“ bude nadobro poslední deska v diskografii Britů Reef, kteří chtěli v devadesátých letech být druhými Oasis, ale nakonec se z nich stala slušná hardrocková kapela. Svůj největší boom zažili kolem roku 1997, kdy přišli s deskou „Glow“, která jim vynesla platinové ocenění a v době bujícího britpopu se stala jakosui alternativou k hvězdné dvojici Oasis – Blur, kdy Reef byli vždycky spíše než na Beatles orientovaní na Rolling Stones. Když ale pak na albu „Getaway“ přitvrdili, aby světu předložili svou nejlepší nahrávku, byli už delší dobu z módy a začali ztrácet půdu pod nohama. Pátou desku tenkrát nedodělali a místo ní hodili na trh sbírku největších hitů, čímž svou kariéru symbolicky uzavřeli. Voda se nad nimi zavřela skoro na celé desetiletí.
I když comeback ohlásili už v roce 2010, o nové desce se dlouho nemluvilo. Až poté, co Reef odehráli několik megakoncertů po boku Coldplay, se věci daly do pohybu. Otázka však zněla, jestli po osmnácti letech od „Getaway“ bude ještě nová tvorba této kapely relevantní. Obzvlášť, když Reef byli spjati s něčím tak pomíjivým, jako byla vlna britpopu, přestože díky své divokosti a hardrockovosti do ní zapadali jen zčásti. V roce 2018 po britpopu není ani vidu, ani slechu, tehdejší kapely se buď rozpadly nebo přežívají kdesi v undergroundu, proč by tedy měl svět být zvědavý právě na Reef? Jen proto, že to jsou bezesporu dobří muzikanti a zpěvák Gary Stringer rozhodně skvělým frontmanem? Budou mít ještě tito Britové dostatek invence?
Když se budeme ptát na to, jak se jejich comebacková kolekce povedla, odpoveď musí nutně znít, že průser to určitě není, ovšem žádná velká bomba rovněž ne. První problém je v tom, že se Reef na „Revelation“ snaží znít rozmanitě a pestře, ovšem spíše to ve výsledku dopadá tak, že desce chybí společné pojivo, které by ji drželo pohromadě. Problém číslo dvě je ten, že kapela ztratila něco ze své hitovosti a proto ani ta nejprotěžovanější věc, duet Gary Stringera a hvězdné americké písničkářky Sheryl Crow „My Sweet Love“ nedosáhne úrovně hitů jako „Place Your Hands“ či skvostné balady „All I Want“.
Ovšem tento pilotní singl, ze kterého na sto honů čiší americká country music, není pro „Revelation“ ten úplně nejreprezentativnější vzorek. Kapela se totiž snaží znít mazácky rockově, kdy zejména v úvodní titulce sahá (skoro až lupičsky) po nápadech AC/DC, přičemž vlastně překvapí jen zhrublý Stringerův hlas, který nepokrytě evokuje projev Bona Scotta. Energie sice stříká ze skladby všemi směry, ale kde je, proboha, originalita a nějaký neotřelý nápad? Naštěstí Reef z celé situace dokáží vybruslit se ctí v jiných skladbách. Proto jeden z vrcholů desky, houpavým boogie riffem poháněná „Ball And Chain“ sympaticky čpí stařičkým stonesovským rock n`rollem a obhroublý Stringerův výraz jí dává výraznou patinu sedmdesátých let.
Povedla se i „Precious Metal“, kterou uvede minimalistický riff, a přestože opět zacítite vliv AC/DC, tentokrát tento prvek nevadí, protože kapela dává skladbě už vlastní výraz. Ta pak dýchá i ze závěrečné, uvolněné „Like A Ship (Without A Sail)“, kde prim hraje koketní barový klavír a bezmála až gospelové sbory, jenž ve spojení se Stringerovým projevem dávají kapele velice silný punc osobitosti. Právě tyto písně vyvažují méně povedené kousky, jako je už zmíněný singl „My Sweet Love“ (k Reef se prostě nehodí) nebo infantilnější „How I Got Over“ a „Darling Be Home Soon“, kde zapomínáte, že Reef je v podstatě dost slušná hardrocková parta.
I když se kapela naparovala, že „Revelation“ je přivede zpět v plné síle, je to spíše tak, že probuzení se koná, ale kocovina posledních let ještě úplně neustoupila. Každopádně má tahle čtveřice z Glastonbury ve své diskografii lepší desky, ale kvalitativní sešup přece jen „Revelation“ nepředstavuje. Přesvědčí, i když určitě ne zcela...
|
