Belgický kytarista a skladatel Tom Tee zanechal svůj otisk v několika (většinou neznámých) kapelách, současně s tím však dlouhodobě sepisoval skladby pro svůj zamýšlený spolek. Písní nakonec shromáždil tolik, že se je rozhodl rozesít – poněkud velkopansky – na plochu dvou projektů. První s názvem Entering Polaris vyšel v červnu (druhý s titulem In Motion je v pořadí) a posluchače lákal na zajímavý seznam hostujících vokalistů. Na albu „Godseed“ kupříkladu zaslechneme Lance Kinga (Balance Of Power), Georga Neuhausera (Serenity), Björna Strida (Soilwork) a samozřejmě nesmí chybět Fabio Lione (Angra).
Očekávání bylo tedy značné, jak se však po poslechu desky ukáže, belgický autor má malinko bordel v tom, co chce vlastně skládat, navíc se nevyvaroval kvalitativní rozpolcenosti. Úvodní dvě položky „Nostalgia For Infinity“ a „Flightless“ rozhodně nesvědčí o čemkoli výjimečném, jejich progresivní náplň nijak nezaujme, k tomu přičtěme zpěv Henryka Fevreho (Anubis Gate), který chvílemi trhá uši. Z postupného klimbu probere až závěr druhé jmenované položky, kde zazní saxofon evokující znělky českých detektivních seriálů z osmdesátých let. Situace se ale postupem času začne měnit k lepšímu, skladbu s láskyplným názvem „It´s Good Day For Burning Witches“ už protnou zábavnější vokální linky (které zastal Thomas Vikström z Therion), navazující „Godseed“ pak baví v celé své délce.
Daný song sice nedává příliš smyslu v rámci logistického žánrového uchopení nahrávky, jelikož se v něm po víceméně čiré progmetalové jízdě začnou mísit prvky power metalu (viz vyhrávky), heavíku (riffové postupy připomínající Iron Maiden) i hard rocku (refrén ala Europe), poslouchá se to však dobře a hlavně jde o první z důraznějších signálů, že by mohlo na belgickém autorovi cosi být. „Clear Skies“ prohloubí hardrockové vazby, jež na chvíli polknou hutné progové vlny, které jsou zcela zbytečné, ucházející dojem ze skladby ale pokazit nedokáží, zvlášť s ohledem na pěvecký výkon spolehlivého Lance Kinga, jenž se rovněž blýskne v navazujícím baladickém příspěvku „A Song Of Distant Earth“.
Poté se přesuneme na území metalové opery, když ve skladbách „Paradise Reclaimed“, „The Field Of Ghosts“ a „The Long Run“ vystoupí více zpěváků, jimž autor dokázal napsat víceméně zajímavé linky. Vedle Fabia Lioneho, který podává tradičně kvalitní výkon, září Georg Neuhauser, jehož medový hlas je vyloženou potěchou pro ušní soustavu. Do seznamu libozvučných vokálů je nutné přičíst francouzskou pěnici Audrey Dandeville (Irradiance), která operním projevem automaticky pozvedá hodnotu dané písně (konkrétně „Paradise Reclaimed“). Závěrečné trio skladeb zároveň potvrzuje jistý skladatelský potenciál belgického songwritera, který je schopný napsat zábavné melodie, měl by si ovšem ujasnit, jakým žánrovým směrem je chce ukočírovat. Zatím zůstává v oblasti mírného nadprůměru, kam jej táhne i překvapivě nedůrazná zvuková produkce z dílny Simone Mularoniho.
|
