Po třetí studiovce s pěkným názvem „Love Songs And Other Nightmares“ nenastaly pro tuto (anglicky zpívající) španělskou kapelu úplně růžové časy. Jejich tehdejší label Sony Music se malinko vykašlal na slíbenou mezinárodní distribuci, následně ze sestavy odešel zpěvák Wolfgang Kohl a basák Raul. Zbývající členové (v čele s hlavním skladatelem a kytaristou Johnem Portilliem) ovšem neupadli do sebelítosti a okamžitě našli vokálního zástupce, kterým se stal v Barceloně bydlící Američan Daniel Ponce. Když se povedlo vyměnit vydavatele (nyní Rock Of Angels Records) a osazenstvo posléze doplnili nový čtyřstruňák Didac a kytarista Miguel Laise, nestálo tvorbě nového alba nic v cestě.
Hned na počátku je nutné zdůraznit, že americký zpěvák Daniel Ponce byl trefou do černého. Jeho polo-nakřáplý, hardrockově odstíněný hlas, evokující mistry jako Johnny Gioeli (Axel Rudi Pell) nebo Jonny Lindqvist (Nocturnal Rites), dodává hudbě náležitou důstojnost a šarm (to samé platí pro zvukovou produkci z dílny Rolanda Grapowa). Instrumentace pak na tuto výzvu odpovídá neméně kvalitním způsobem, jenž vytváří chutnou směs melodického heavíku a moderního prog-power metalu, po níž by měli skočit fandové profesorských spolků jako Kamelot, Masterplan, Coffeinne, nebo i českých formací Eagleheart a Sebastien.
Po krátkém symfonickém intru „…And Into The Realm“ zazní „Purging Flames“, ve které se odehrává dění symptomatické pro celou nahrávku. Důmyslná kompoziční stavba se silným poslechovým potenciálem, kdy se tóny vlévají do myslí a duší jakoby kradmo, přitom však automaticky a přirozeně. Melodie vykvétají jako luční rostliny při zrychlené počítačové animaci, Danielův zpěv pak dotváří úhledný motýlí půvab. Je obdivuhodné, jak lehce vyznívají skladby jako „My Haven“ či „Disciples“ (jež připomínají podobně pojaté písně německých Masterplan), případně do arabského hávu zahalená „Principles Of Hatred“ nebo baladický duet "I Shall Rise Again" s hostující Češkou Viktorií Surmøvou. Neznamená to však, že by Španělé byli při nahrávání oblečeni do hippies hadrů a studio bylo obsypáno růžovými lístky, pánové totiž umí nabrat metalový vítr a formou těžký progových riffů řádně připepřit základní melodickou hmotu. Ostře našponované riffy nabídne položka „The End Of The World“ (přidá se i svižné tempo), až thrashmetalové drápky se blýsknou v „The Forge“ nebo v již zmíněném songu „Principles Of Hatred“.
Nicméně je vhodné zmínit, že některé z těchto tvrdších pasáží vyznívají více obligátně (např. „Out From The Darkness…“) a nejsilnější okamžiky nabídnou polohy klidnější a neurputné, jakkoli i ty by občas snesly skladatelské korekce (dokola opakované valčíkové téma v „The Silent Guide“ se nakonec mírně obehraje). Celkově však platí, že si všechny písně zachovávají vysoký standard a Španělé nad širší konkurencí vítězí stylem šach mat. Autorsky důvtipné a vyspělé, řemeslně zručné a návykově poslechové, takové je album „Across The Realm Of Time“.
|
