Zajímavostí ohledně americké kapely Exmortus je hned na první pohled několik. Lákavě působí údajné spojení death metalu s neoklasickými kytarovými finesami, v souladu s tím ovšem překvapí název či obal nové desky, což jsou atributy vyloženě powermetalové, navíc v brutálně klišovitém pojetí. Při pohledu na sestavu pak zaujme propojení této party s thrashery Warbringer. S těmi jednak hraje naživo zakladatel Exmortus, kytarista a zpěvák Jadran „Conan“ Gonzales, jednak při tvorbě alba „The Sound Of Steel“ výrazně přispěli svými náměty Chase Becker a Carlos Cruz (kytarista, resp. bicmen z Warbringer). Motivů ke spuštění této nahrávky je tedy dost, její poslech pak některá očekávání potvrdí, jiné už o něco méně.
Nejvíce jsem si sliboval od neoklasického elementu, který mě obecně velmi baví. Je pravda, že zde šestistrunná ekvilibristika probíhá velmi štědře, jen málokdy ale strhne vyloženě povedenými motivy. Celkem v pohodě zaujme řada vyhrávek či pasáže vrstevnatě rozfázovaných sólových partů skladeb „Make Haste“ a „Turn The Tide“, pravděpodobně nejchytlavější klenutí zazní v kusu „To The Ends Of The Earth“, vrcholně odzbrojující neoklasické výpady (kupříkladu) ve stylu Tommy Johanssona (ReinXeed) či Dushana Petrossiho (Magic Kingdom, Iron Mask) ale očekávat nemůžeme. Na tomto albu se (vlastně v podstatě) vše drží v rovině obstojného poslechu, a jakmile nastoupí pozoruhodnější momenty, týkají se téměř vždy jiného nežli neoklasického stylu.
Když rytmická sekce zavelí k útoku a dvojice Becker s Cruzem zavzpomíná na svoji žánrovou krev prezentovanou v domovské partě, hudební drápy se najednou do uší zaseknou s mnohem větší urputností. Thrashovou dynamikou tepou fláky „Turn The Tide“ a „Strenght And Honor“, dále „Victory Of Death!“ (s přechody à la Stratovarius) a zejména příspěvek „Feast Of Flesh“, který drtí nekompromisním a špičkovým metalovým zápřahem, ještě podpořeným výborným zvukem, stejně jako Conanovým zpěvem, jenž vedle několika málo blast beatů zůstává jediným deathovým činitelem ve tvorbě této kapely. Většina zbylých songů nicméně naráží na výše zmíněné mantinely, kdy úctyhodné řemeslné představení nedoprovází obdobně vypiplané kompoziční nápady. Tvorba Exmortus tak působí jako kvásek připravený z prvotřídních surovin, který však nakonec z jakýchsi důvodů vykynul pouze napůl.
|
