Kdo je nejlepší psychiatr v republice? Komu patří koruna krále houbařů? A kdo je nejlepší vyšetřovatel vražd v okolních lesích? Ano, správně, je to Necrocock. Tento hudební dobrodruh a experimentátor vydává již šesté album (pod touto hlavičkou), které nese název „Křivoklátské martyrium“. Rozdíl mezi deskami „Hudba z psychiatrických pavilonů“ a „Houbařské album“ byl znatelný (kompozice, živelnost, variabilita nápadů), ovšem s novým albem žádná velká změna nepřichází. Necrocock si dál libuje ve své divno-hudbě, kde se mísí avantgarda s rockem a metalem, přičemž výsledek je někdy odpočinkový, jindy hypnotický a mnohdy vyvolávající podiv nad tím, kde se v autorovi takové nápady berou.
Deska začíná velmi pozvolna. Skoro by se chtělo říct, že se jedná o hudbu vhodnou na procházku do lesa. Velmi táhlé melodie a minimalistické bicí. Kytara se také drží velice vzadu, přičemž celek působí relaxačně. Doom rockové tempo doprovází zajímavé a nápadité klávesy. Především rejstřík použitých zvuků je bohatý. Metalověji zahřmí až skladba „Hraju na hydraulofon“ jenž absorbuje doom metal s prog rockem a totální psychedelií. Zajímavá je rovněž píseň „Zvíkovecké harmonium“, jež zní dle názvu skutečně harmonicky a vystačí si pouze s klávesami a mužským a ženským zpěvem. Vybočuje i rychlejší, jedna z nejenergičtějších skladeb na desce, takřka taneční „Otýlie hárá“ s mnoha vokálními efekty. Nebylo by vůbec na škodu, kdyby podobně živých skladeb bylo více. Podobně svižná a ještě o něco důraznější (díky výrazným bicím) je závěrečná „Liščí neděle“, která opět nabídne něco metalu a trochu prudkosti do jinak velmi hudebně krotké desky.
Krom výše zmíněných písní jede album v jednolité rovině, kdy muzika působí odpočinkově a nenáročně. Skoro by se čekalo, že napíši, že je to nuda, ale Necrocock je šibal a každé skladbě vždy dá nějaký zajímavý motiv, který ji odlišuje od ostatních. Písně obsahují různé detaily, například co se týče klávesových rejstříků, ovšem ty budete odhalovat s dalšími poslechy. Vokálně je deska rovněž vymazlená, ostatně jako vždy. Bohužel pocit, že co do nápaditosti je „Křivoklátské martyrium“ pozadu oproti „Houbařskému albu“ nemizí ani na chvilku.
Dojem z desky může zvednout příběh, který je Necrococksky oplzlý. Na Křivoklátsko se vydává detektiv, aby vyšetřil sérii záhadných vražd, ovšem potkává místní dívku Nazaru a tak dá přednost mnoha kopulacím před otravným hledáním vraha. Během příběhu se detektiv převtěluje do různých zvířat a poznává krásy okolní přírody. Jak příběh skončí neprozradím, jen naznačím - dávejte si bacha na lišky. Jsou to potvory.
„Křivoklátské martyrium“ je fajn deska (pokud máte rádi divno-hudbu). Škodí ji však, že je hudebně velmi podobné předchozí nahrávce a především ji chybí víc šťávy (jen dvě rychlé skladby z celkových sedmnácti je zatraceně málo). Stále ale platí, že Necrocock je jen jeden a jeho hudba je originál. Tak vzhůru na Křivoklát!
|
