Ve třetím desetiletí existence kapely odstartovala spolu s EP „The Barghest O´ Whitby“ v životě My Dying Bride nová éra. Období archaického zvuku. Zmíněné „épéčko“ v tomto směru zašlo nejdál, ale i následující dvě nahrávky rozhodně vybočují ze soudobé zvukové produkce. Ucelená sestava nahrála v roce 2012 album „A Map Of All Our Failure“, což je opravdu idylický název doom metalové desky. Archaickým zvukem chtěla kapela docílit pocitu, že posloucháte živě nahranou hudbu, což se povedlo. Nahrávka je totiž pravým opakem dnešních zvukově sterilních desek.
Hudebně My Dying Bride pokračují nadále ve své „doomové“ cestě s příměsí gotiky či death metalu. Přesně taková je hned úvodní pecka „Kneel Till Doomsday“. Naprosto tradiční kousek, kde se často mění rytmus a tak je tu vedle funerálního tempa i pasáž s blast beaty. Kytary se obrazně plazí po stěnách, aby v některých momentech deathově rozjely velkou riffovou parádu. Nechybí ani využití houslí či Aaronův growl, kterého je však na desce méně, než v dřívějších obdobích.
„The Poorest Waltz“ disponuje velice hitovým refrénem, jinak je však smutnou, pomalou skladbou, která klidně mohla být i na předchozí řadovce (když nepočítáme „Evintu“) „For Lies I Sire“ nebo i na mnohem starších deskách z počátku existence kapely. To však platí pro celou desku, která je takovým malým strojem času. Co zamrzí, je i na poměry žánru mnohdy až příliš plazivé tempo. Nejspíš podivná výtka pro doom metal, ale v některých momentech se zdá, jako by se deska vůbec nehýbala. Jedná se však o výjimky, protože My Dying Bride jsou mazáci a své zkušenosti zručně využívají v promyšlených kompozicích, jako je například úžasně se rozvíjející „A Tapestry Scorned“ nebo refrén „Like A Perpetual Funeral“, který se vynoří z jinak velmi nevýrazné skladby a posluchače tak naprosto okouzlí. S nervy zahýbá masivně znějící „Hail Odysseus“ s orchestracemi v úvodu a tvrdými riffy posléze. Někdy prostě není potřeba za každou cenu stvořit něco úplně originálního, ale stačí napsat prostě dobrou píseň.
„A Map Of All Our Failure“ je staromilská deska, která potěšila většinu fanoušků kapely, představila My Dying Bride ve výborné formě, ale v rámci diskografie skupiny nepatří mezi nejvýraznější počiny. Ve stejném stylu pokračovalo i následné EP „The Manuscript“, které obsahovalo skladby, jež se nevešly na předchozí album. Přesto se nejedná o něco podřadného, jen výborný nášup.
V roce 2015 přibylo do diskografie My Dying Bride výtečné dlouhohrající album „Feel The Misery“a také třetí díl kompilace „Meisterwerk III“. Z hlediska složení kapely došlo k velké změně v roce 2014, kdy odešel Hamish Glencross a překvapivě se vrátil původní člen Calvin Robertshaw. Později se odehrála i rošáda s bubeníky, odešel Dan Mullins, navrátivší se Shaun Taylor –Steels (v kapele v letech 1999-2006) dlouho v kapele nepobyl kvůli zdravotním problémům a tak nejnovější posilou je Jeff Singer.
Už v roce 2017 kapela avizovala novou desku, dokonce ukončila spolupráci s Peaceville records, pod kterými vydávala nahrávky po celou dobu své existence a uzavřela kontrakt s Nuclear Blast. Bohužel album do dnešního dne nevyšlo. Do rodiny Aarona Stainthorpea vstoupila těžká nemoc. Jeho teprve pětiletá dcerka bojovala s rakovinou. Zejména z tohoto důvodu kapela zrušila všechny své koncerty (2017-2018) a prakticky o ní nebylo slyšet. Naštěstí, jak se zdá, nemoc byla pokořena a tak se Aaron vrátil k práci na desce, která by měla vyjít v následujícím roce.
My Dying Bride tu jsou již dvacet osm let, a to v pozici doom metalové legendy, která i když hraje smutnou muziku, dělá radost desetitisícům fanouškům po celém světě.
|
