Náhled na historii pražských heavíků Soul Keeper budí dojem, že personální proměny byly v jejich více než dvanáctiletém působení těmi jedinými zaznamenání hodnými událostmi a jinak se vlastně nic zásadního nedělo. Ovšem pokud by každé nic-nedění mělo natolik pozitivní tečku, jakou je nedávno vydané eponymní album této pražské pětice, možná by stálo za to vyhlásit v rámci hudební scény víc státních svátků, volných dnů či prázdnin…
Přitom je to vlastně hrozně jednoduché - to podstatné v případě alba „Soul Keeper“ vychází z aplikace známého pravidla, že v jednoduchosti je síla. Ne snad, že byste u osmičky skladeb neustále stopovali známé zdroje, u kterých se Soul Keeper inspirovali, pravdou však je, že drhnete-li staromilský hard and heavy v jeho nejryzejší podobě, těžko vás někdo označí za inovátory a připodobňování k hudebním kolegům by nemuselo brát konce. Zásadní však je skutečnost, že z vaší muziky sálá radost a energie (doplňte si i snadno zapamatovatelné melodie a svěží sóla), což se ve většině položek naplno děje. A vlastně jediná zásadní připomínka by mohla znít - vykašlejte se chlapci na atmosféru a hrajte nekompromisně na bránu. Právě v této formě zní tvorba Soul Keeper ohromně svěže, čerstvě a zábavně, ať už jde o úvodní kvaltovku „Perfect Day“ (u které bych si do těch inspirací troufl přihodit i špetku punkové nespoutanosti, což opět souvisí s proklamovanou jednoduchostí), či závěrečnou titulní šlehu, která strašně snadno nabíjí pozitivní energií. I v momentech, kdy se kluci přes určitou syrovost stále drží přímočarosti jako v „Bad Luck“, či když vsadí na hard rockovou neposednost ve velmi optimistickém (do cesty se mi zde pletou veselé vánoce…) „Points Will Remain“, má tahle deska velmi chutnou šťávu. Ta ze svého šmaku něco ztratí v momentě, když se Soul Keeper pustí do atmosféričtějších poloh (v podstatě zbytek desky), nicméně ty ztráty nejsou tak zásadní, aby nějak výrazně devalvovaly ten energický náboj svižných nekomplikovaných kousků. A když už je to na hraně (nenápaditá „Don`t Lie To Yourself“) jsou tu coby zachránce stylově přesně zabarvené hlasivky Jindřicha Michalíka s občasným staromilským výletem do ječáku.
Muzika na spolehlivé vyčištění hlavy až do toho úplně nejzazšího záhybu. Když se okřídlené rčení o jednoduchosti popadne za ten správný konec, nemůže to dopadnout špatně. Energií nabitý debut Soul Keeper budiž toho důkazem.
|
