Někdy je důležité nevzdat se, i když člověk musí bojovat s nepříznivými okolnostmi. A tak se ani Christian Muenzner, předák a kytarista německé kapely Eternity´s End, rozhodl neuložit svoji k partu ledu, přestože po debutu „The Fire Within“ (2016) zmizeli hlavní zastupitelé vydávatelské firmy Power Prog Records (nejprve šéf a poté i jeho spolupracovník). Zkrátka pánové přestali komunikovat se svými firemními akvizicemi, kterým do dnešních dnů dluží nemalé peníze. Christian ale nehodlal kvůli pár vychcánkům přestat tvořit hudbu, zvlášť proto, že formaci Eternity´s End založil z důvodu realizace žánrových choutek, které se liší od jeho původních – zpravidla death metal hrajících – působišť.
Jednak tedy rozjel crowdfundingovou kampaň, na kterou fanoušci seznámení s kvalitou první desky rádi přispěli, jednak byl nucen do sestavy zlanařit trojici nových členů, a to z několika různých důvodů, debutový zpěvák Ian Parry kupříkladu nemohl věnovat kapele tolik času, kolik by si Christian přál (jelikož nyní chce mít z původního projektu Eternity´s End plnohodnotný spolek). S druhým kytaristou (a rovněž novicem) Philem Tougasem se tak rozhodli pro Iuriho Sansona, kterého dlouhodobě obdivují. Ten po opuštění brazilské Hibrie možnost účinkování v německé kapele jenom přivítal (a Christianovi s Philem tím pádem splnil velký sen), posledním nováčkem se pak stal známý basák Mike LePond (Symphony X).
Vydání studiovky „Unyielding“ předcházely zprávy o odklonu z progresivněji laděných směrů a přidání ve směru přímé heavíkové stavby. To do jisté míry souhlasí, fandové první řadovky se však nemusejí obávat dramatického otočení stylového kurzu, spojovacích znaků je mnoho, včetně klávesových ohňostrojů či progresivně/neoklasických vrtulí, které zdobí základní hudební masu.
A ta je vpravdě houževnatá, zásadně postavená na kytarové ekvilibristice, jež – zejména v případě sólových částí – bere dech. Za tohle představení by se nemusel stydět jak belgický maestro Dushan Petrossi (Magic Kingdom, Iron Mask), tak Marty Friedman (v období Cacophony) či dokonce Yngwie Malmsteen. Na rozdíl od většiny nahrávek tohoto Švéda si ale pánové z Eternity´s End dokázali lépe ohlídat zvuk, který je stejně hutný a ostrý, jako samotné riffy.
Mix a mastering obstaral Piet Sielck (Iron Savior), jenž zároveň vypomohl s doprovodnými zpěvy a jako host se blýskl v bonusovce „The Arsenal“, která evokuje nejlepší momenty jeho domovské smečky. Tato skladba sviští na světelném pohonu, přičemž daná akcelerace není na albu ničím výjimečným, naopak velké množství nového obsahu se odvine ve spídovém rytmu, což ve spojitosti s bohatou instrumentací navozuje tak urputný dojem, až je to z celkového pohledu malinko na škodu. Rozlišovacích prvků, jako je třeba chytlavý, epicky navoněný refrén v písni „Under Crimson Moonlight“ nebo přímé powermetalové trylky v „Cyclopean Force", ve výsledku není tolik, aby se v hlavě neusídlily drobně monochromatické pocity (stejně tak si kvůli drsnějšímu heavíkovému základu a samozřejmě zpěvu nelze nevybavit první desky Hibrie). Ani v nejmenším to ale neznamená, že byste neměli dát tomuto dílu šanci, kladné body zde jasně převažují a album „Unyielding“ bez problémů staví – navzdory mírně odlišnému skladatelskému přístupu – na kvalitativní roveň s debutovým zápisem.
|
