„Bylo hrozně těžké objevit znovu kořeny Pink Cream 69“ , prohlásil na adresu alba „Electrified“ basák Dennis Ward. Tím v podstatě plně charakterizoval uplynulou pětiletku (je vůbec možné, že takhle dramatický vývojový kotrmelec zabral tak krátké období ve více než třicetileté kariéře kapely?) a vlastně i napověděl, že vývoj je u konce. S albem „Electrified“ totiž Pink Cream 69 objevili pro sebe dokonalou polohu, která v sobě zahrnuje dřívější melodickou uvolněnost a optimismus, která v sobě ideálně absorbuje umírněnější a civilnější (v porovnání s předchůdcem) sílu Readmanova vokálu a která znovu velmi šikovně kombinuje hitovost, melodičnost i přesvědčivost. Drobnou nevýhodou (i když záleží na úhlu pohledu, je-li nutné to považovat za nevýhodu) tohoto stavu může být fakt, že na takto znovu dobytých pozicích se Pink Cream 69 zakopali a kouzelná formule, ke které na konci minulého století dospěli, je jakousi mantrou, kterou (zdá se) už nehodlají opouštět.
Je asi těžké říct, jak obtížné bylo pro tak excelentní muzikanty, kteří se v kapele sešli, dojít k poznání, že pro nalezení vlastních kořenů je třeba vrátit se do rané éry s Andi Derisem. A byť tenhle základ kluci uchopili za trošičku jiný konec, z úvodu alba je naprosto zřejmé, že právě z tohoto období (byť pochopitelně bez Andiho autorského přispění) mohou Pink Cream 69 vytěžit hodně. Důkazem je úvodní hymnicky zpěvná a maximálně uvolněná „Shame“ se svým téměř stadiónovým refrénem, pohodově procítěným zpěvem, výbornou kytarou a melodiku dokonale zdůrazňujícími sbory plně na toto období navazuje, pokud si u následující temnější a dramatické „Stranger In Time“ (v níž se Brit David Readman vyjadřuje ke svému zahnízďování v Německu) s velmi rafinovaně gradující atmosférou nevzpomenete na hitovku „Talk To The Moon“, tak jste zřejmě u druhého alba kapely nedávali dostatečně pozor, melodická vrcholovka „Break The Silence“ ve strhujícím tempu s nesmírně chytlavým refrénem (ta podmanivá spolupráce sólového zpěvu a sborů!) tuhle asociaci vygraduje. Právě přizpůsobení se kapely hlasivkám Davida Readmana je tím ochucovadlem, které sice minulost nezapře, ale zároveň staví Pink Cream 69 do trochu jiného světla.
V momentě, kdy se Pink Cream 69 až tak intenzivně k minulosti neupínají, trošičku ztrácí sílu. Titulní „Electrified“ nastartuje klasickou hard rockovou jízdu, která oproti předchozím ultramelodickým kouskům vyznívá o něco syrověji, méně vzletně a tím pádem přece jen obyčejněji. Byť přitvrzení Readmanovým hlasivkám i výrazu kapely v „Over The Fire“ velmi sluší, stejně jako bluesový závan v tajemné „Losing My Faith“, začíná pomaličku nálada uvadat a zvedne se zase až s posmutnělým kytarovým probubláváním v atmosférické „Rocket Ride“ s elegantním zpěvem a v klasická citovce s piánem a smyčci „Gone Again“, jejíž nenásilně romantickou polohu Pink Cream 69 trochu degradují v „utajené“ verzi se zřejmě poněkud společensky unaveným Readmanovým vokálem.
Pink Cream 69 dali (konečně!) zase prostor chytlavým melodiím a výrazným refrénům, povedená Wardova produkce přidala zvukovou čistotu a přehlednost, staří příznivci mohli jásat nad tím, že kapela našla sama sebe.
|
