Máte-li v sestavě tak výrazný hlas, jako je Rick Altzi, máte napůl vyhráno. Jste-li k tomu výborný kytarista se zkušenostmi (nejen) z jedné nejzásadnějších kapel heavy metalové historie, navíc už jste hudební veřejnost opakovaně přesvědčili, že v tomto tandemu jste společně schopni vyprodukovat hodně silnou muziku, není se co divit, že očekávání od dalšího společného díla budou hodně vysoká. Na své čtvrté sólové desce (třetí ve spolupráci s Altzim) si Herman Frank udržel stejnou rytmiku, která mu jistila záda už na tři roky starém albu „The Devil Rides Out“, posílil kytarovou sekci znáborováním kytaristy Heiko Schrödera a nabídl třináct skladeb v hodně tradičním hard and heavy duchu, která ta očekávání do jisté míry budou naplňovat.
Herman Frank se svou kumpánií totiž jede trošku na setrvačník. Při první společné spolupráci před šesti lety na „Right In The Guts“ Frank s Altzim společně posluchače drtili a přitom působili velmi svěže a uvolněně. O tři roky později na „The Devil Rides Out“ jim do skladeb začala víc promlouvat tradiční německá zarputilost a tenhle trend pokračuje i na aktuální desce. Zejména v její první polovině, která snad s výjimkou střelhbité „Fear“ s nádherně štrikující kytarou, slastně sjízdnou melodií a nabroušeně vyhroceným Altziho projevem (což jsou elementy, na kterých Frankova parta staví setrvale, ale na aktuálním albu jen v málo případech jim dodá takový švih a drive, jako v této písni) a přímočaré „Sinners“ s refrénem jako stavěným pro kotel pumpujících pěstí, nabídne především buldočí neúprosný stisk a nesnadno prostupnou agresivitu jako v případě surové „Hatred“, či zemitou těžkopádnost v hrubé rockovce „Hail & Row“. Od nehitového „Hitmana“ pak frankovci své sevření přece jen postupně povolují, pouští do skladeb o něco víc šlapavé hard rockové uvolněnosti a hrají si víc s atmosférou, aby závěr alba s melodickým „Wings Of Destiny“ nejprve znovu vygradovali do hodně chytlavé podoby a s finální vláčnou tečkou „Lost In Heaven“ nabídli lehkou majestátnost i přesvědčivé emoce.
Kompoziční obratnost některých skladeb není aktuálně tak lehkonohá a akční, jako tomu bylo v době, kdy se k Hermanu Frankovi Rick Altzi přidal, ale vytříbené individuální umění obou hlavních postav (kytarová sóla jsou vskutku labužnická!) i tak slibuje dostatečně silný zážitek.
|
