Biografie Downcast Twilight je velmi stručná. Kapela udává jako svou domovinu Velkou Británii, nicméně většina muzikantů je z Řecka. Ústřední postavou skupiny je Marios Koutsoukos (Folkheart), zpěvák, klávesák, ale především plodný textař. Kolem jeho textů vyrostli Downcast Twilight. Každé album totiž odkazuje na nějaké historické období. Druhou zásadní postavou kapely je její skladatel, který si říká OGregoMixMaster. Za tímto nickem se skrývá Athanasios Karapanos (Athlos, ex-Folkheart).
Zatímco první album „Under the Wings of the Aquila“ z roku 2016 posluchače zavedlo do starověkého Říma, novinková „Wrath Of Annunaki“ nás směřuje do Mezopotámie. Úvodní „Snarling Chaos“ se nese v melodeathovém duchu. Sloky lehce připomenou Amon Amarth, ale k valivým riffů se přidávají i goticky znějící klávesy. Refrén podpoří blast beaty i doprovodný čistý zpěv. Posluchače mohou trochu zmást old school heavy metalové kytary, protože rozřeďují jinak tvrdou skladbu.
Velice podobně si vede i následující „The Glory Of Bel“ s tím, že v refrénu se opět objeví prvky archaického „hevíku“. Tentokrát ne díky kytarám, ale kvůli čistému zpěvu. Ten není úplně nejsilnější stránkou kapely, v podání Downcast Twilight působí poněkud amatérsky či dokonce trochu komicky. Ne že by hostující K.S.Nick neuměl zpívat, ale styl, jakým to dělá, je trochu jako pěst na oko. Na jedné straně tu máme hutný melodeath, na straně druhé staře znějící „hevík“. Napoprvé to zní hodně neohrabaně. Teprve s dalšími poslechy vyjde najevo, že především samotná melodie je vlastně velmi povedená.
S „Oannes Rising“ se pořádně přitvrdí. Blast beaty a blackové riffy vystřídá po chvilce střední tempo a brutální deathový riff, který trhá beton. Nadšení trochu kalí fakt, že až příliš připomíná Septicflesh. Rovněž growling v podání Viktora Buznaeva připomíná slavné Řeky, ovšem je o třídu horší a strhává i celé album. Stejně jako čistý zpěv i growl zde nepůsobí přesvědčivě. Viktor má sice pořádný hluboký murmur, ale není dobře srozumitelný a především zní po celou dobu nahrávky jednotvárně. Jedinou změnou v jeho projevu jsou chvíle, kdy hlasem přepne směrem k blackovému křepčení. Hudebně je ale “Oannes Rising“ velice povedeným kusem extrémního metalu a patří k ozdobám alba.
Překvapení přijde s „Lost Book Of Stars“, protože hudba výrazně zjemní až do romantické melodie, kdy si už říkáte, že vyzvete partnerku k „ploužáku“. Skladbě vévodí dívčí hlas v podání Hilrd Valkyrie (Folkheart, Folkodia, Hilrd Valkyrie) a opět je právě pěvecká stránka kapely přinejmenším zvláštní. Hudba je příjemná, někde na pomezí heavy metalu a doomu, ale Hildr má velmi vysoko postavený hlas a spíš to v některých momentech připomíná pištění. Jenže samotná melodie, především v refrénu, je nádherná! Nejzapamatovatelnější a nejlepší skladba z desky, třebaže se zvláštním vokálem.
Skvělý a chytlavý refrén má také „Elder Terrors Of The Deep“, kde growl doplňuje čistý zpěv. Hudebně kapela pokračuje v nastoleném stylu a se závěrem desky působí repetitivně. Tedy až na poslední skladbu „Ereshkigal´s Throne“, která přináší silnou atmosféru a uhýbá od metalu směrem ke scénické hudbě. Orchestr, akustické nástroje a dívčí nářek, šepot, recitace, ale také konečně i velice pěkný zpěv. Ústřední melodie podpořená houslemi je asi to nejkrásnější, co na albu naleznete. I tak je atmosféra mnohdy až strašidelná a ponurá. Zneklidňující a přesto pěkná tečka za rozporuplnou nahrávkou.
„Wrath Of Annunaki“ v mnoha ohledech není nikterak výjimečná a především kvůli zpěvu i slabá. Jenže zní ve výsledku zajímavě a odlišně od většiny kapel. Obsahuje i dost kvalitních melodií, které nutí se k albu vracet. Desku bych nehodnotil jako kdovíjak dobrou, je však zajímavá, svým způsobem jedinečná a s každým poslechem roste. Třeba zrovna vám sedne. Zkuste ho.
|
