Velkolepý návrat německé kapely pokračuje. Kvalitu fošny „The Riding Tides“ (2016), která platí za jeden z nejlepších žánrových počinů dekády, plynule rozvíjí aktuální disk „Hostile Defiance“. Tady není nutné předvádět tajuplné recenzentské expozice a sáhodlouze se mrcasit kolem horké thrashmetalové kaše. Autoři smečky Exumer opět rozklíčovali základní stylové algoritmy a s mistrovskou fazónou je vtělili do drážek tohoto alba, které je kvintesencí nejpoctivějšího a především extrémně chytlavého old-school thrashe.
Připravme se tedy na ostré pochodové rubačky, ale hlavně na rychlá tempa, kterých od minule ještě o fous přibylo. Základem je zvuk vyčištěný jako gamblerovo konto, dále neodolatelná a metronomicky dokonalá rytmika, stejně okouzlující riffy, které se zřejmě účastní mistrovství světa o nejsvůdnější motiv roku (a to klidně i v rámci jedné jediné písně), a nakonec samozřejmě bičíkově štiplavý diktát zpěváka Mema Von Steina. Scénář této vysoce technické hry (s mírným industriálním odstínem) obsahuje přesně umístěné dynamické změny, silně vtahující „scénické“ pasáže, skvěle vypointované sólové kreace a nenápadně uhýbající, avšak celku zcela podřízené autorské odbočky, díky čemuž každá skladba vyústí do omamné thrashmetalové katarze. Vály jako „Hostile Defiance“, „Raptor“, „Carnage Rider“, „King´s End“, „Trapper“, „Vertical Violence“ nebo „Splinter" jsou vyloženým stylovým požitkářstvím. Zmínit je nutné také dvojici bonusových cover-songů, „He´s a Woman – She´s a Man“ od Scorpions a „Supposed To Rot“ od Entombed. První je neklamným důkazem, že by tito Němci dokázali do své řeči s úspěchem převést kohokoli, druhý znamená strmou death´n´thrashovou nálož, která je v mých uších lepší nežli originál (minimálně zvukově).
Určitě se objeví silné názory obviňující německé hudebníky z tvůrčí repetice, případně jistého skladatelského schématu. Ani jedno nepopírám, zároveň však nevidím důvod, aby někdo uhýbal z kompoziční strategie jen proto, aby se neopakoval. To by bylo jako chtít po zlatokopech, aby opustili právě objevenou žílu z toho důvodu, že teď už budou nacházet pořád dokola jenom zlato. Zkrátka nesmysl. A tak jsem za novinku Exumer zvlášť vděčný, a pokud by hudebníci na další desce zase prohloubili zlatou tvůrčí jámu, budu se radovat znova. Vždyť podobně výborných formací po světě opravdu mnoho neběhá.
|
