Pramálo společného má sestava dnešních Hardline s prapůvodem kapely, kdy ji v podstatě vedl kytarista Journey Neal Schon. Jediným pojítkem s výtečným debutem z roku 1992 „Double Eclipse“, je zpěvák Johnny Gioeli, který kapelu postupem let nasměřoval do Evropy, konkrétně na Apeninský poloostrov. Dnes jsou tam Hardline už napevno usedlení a kromě Američana Gioeliho (ovšem s italskými kořeny) už nemají se Spojenými státy prakticky nic společného. Tedy personálně… Hardline, ať už v jakékoliv sestavě, totiž prezentují stále ten typický americký hard rock, střižený AOR, z přelomu osmdesátých a devadesátých let.
I když se předpokládalo, že tahle parta bude jen kapelou jednoho alba, protože po vydání „Double Eclipse“ se nad hvězdnou sestavou zavřela voda, je jejich novinka „Life“ už šestým albem a Hardline jsou v poslední desetiletce nejčilejší z celého období své existence. To možná mělo za důsledek, že minulá deska „Human Nature“ byla trochu slabším kusem, vlastně se spíše mluvilo o Gioeliho sólovém díle. Tak by tomu mohlo být vlastně i tentokrát, protože zpěvák promíchal sestavou, ze které vylétl kytarista Josh Ramos a bubeník Francesco Jovino, kteří byli nahrazeni dalšími dvěma italskými hráči. Na „Life“ ale Hardline zní více jako kapela, než jako parta nájemných muzikantů, což bylo tak trochu případem minulé desky.
Hardline na novince nezměnili svou tvář, ta je pevně zakotvená u debutu „Double Eclipse“, odkud i v roce 2019 čerpá kompozice, v nichž měl tenkrát hlavní slovo Neal Schon a jeho vliv je cítit i na „Life“. Ta jako vždy Hardline byli, jsou i nyní nejsilnější ve svižných skladbách, postavených na jasně hardrockovém základu. Ty nejlepší skladby umístila kapela na samý začátek nahrávky, takže úvod v podobě trojice „Place To Call Home“, „Take A Chance“ a „Helio`s Sun“ představuje hned zkraje vrchol celé desky. Balada „Page Of Your Life“ znamená mírné vydechnutí, ale to především proto, že se tentokrát nepovedlo navázat na kdysi velmi silné kousky jako „Change Of Heart“ a „Can`t Find My Way“.
Druhý vrchol pak přijde v dramatické „Hold On To Right“, kde zejména zklidněná střední pasáž dává kapele energii a v následující „Handful Of Sand“, která disponuje tvrdými riffy ve slokách a silným stadionovým refrénem. Zbytek alba se pak začne rozmělňovat. Balada „This Time“ a následující, energická „Story Of My Life“ sice drží úroveň, ale „Who Wants To Life Forever“ (coververze Queen) se dá brát jako největší přešlap desky, kde sice Gioeli předvádí slušný výkon, ale originálu se Hardline přiblížit nepovedlo ani v nejmenším. Atmosférou, provedením, invencí, ničím… Situaci pak nezachrání ani zbytečně přiostřený „Chameleon“, ani závěrečná „My Friend“, která ze všech tří balad prezentovaných na albu je tou nejslabší.
Návrat k formě z roku 1992 se proto nekoná ani tentokrát. Je sice o trochu lépe než u „Human Nature“, ovšem k absolutoriu ještě chybí nějaký ten krok. I přesto je „Life“ skutečně dobrá hardrocková deska, která sází na osvědčené jistoty, čerpá ze skladatelského potenciálu především zpěváka Gioeliho a nabízí řadu dobrých skladeb. Své právo na existenci tak Hardline znovu potvrzují.
|
