Kdo by si ještě chtěl spojovat jméno zpěvačky Janet Gardner s legendární dívčí kapelou Vixen, ve své době jakousi ženskou odpovědí na Poison, bude už vedle. Ze společného comebacku nakonec není nic a od loňska v čele této formace stojí Lorraine Lewis, jenž na konci osmdesátých let zažila patnáct minut slávy v kapele Femme Fatale. Janet Gardner ale dnes Vixen vůbec nechybí. V roce 2016 se totiž vdala za Justina Jamese, se kterým tvoří pár nejen v soukromém životě, ale i v tom profesním. Spolu ním v roce 2017 vydala sólový debut, který vůbec nebyl špatný a vrátil její jméno na scénu s plnou parádou. Jistě, nedošlo na tak velké hity jako „Love Is A Killer“ nebo „How Much Love“, ale i tak tato rodačka ze studené Aljašky ukázala, že nemusí žít jen z někdejší slávy, jak to koneckonců dnes dělají Vixen.
Dva roky stará nahrávka ukázala Janet v trochu modernějším světle, když došlo i na exkurze do současných podob rocku a metalu. Její fanoušci se rozhodně netvářili nespokojeně a zpěvačka tak ukázala, kdo že to byl tím hlavním tahounem u Vixen (bubenice Roxy Petrucci určitě promine…). Těžko sice odhadnout, nakolik to bylo dílo jejího manžela, ovšem fakt, že Gardner předložila znovu svůj typický rukopis svědčí o tom, že jde o velmi talentovanou umělkyni. Navíc zpěvačku s nezaměnitelným hlasem, která vždy mohla konkurovat například Lee Aaron nebo Litě Ford. Je to právě její hlas, který je hlavním pojítkem s minulostí i na aktuální desce „Your Place In The Sun“.
Z novinky je ale tak trochu cítit, že se Janet trochu zalekla modernějšího výrazu z minulé desky a pomalu svou současnou tvorbu směřuje zpět k nejslavějším dnům Vixen. V minulé recenzi jsme mluvili o tom, že je z alba slyšet jakási návaznost na výtečné album „Rev It Up“ z devadesátého roku, v případě „Your Place In The Sun“ to platí ještě silněji. I když úvodní a zároveň titulní skladba až tak úplně nepřesvědčí a na mysl se krádají myšlenky o vyčerpání energie, od „Assassinate“ je to už o něčem jiném. Sound se najednou pročistí a skladbě rozhodně sluší její moderní výraz, který se postupně přeleje do stadionového rocku, explodujícího ve výborném, silovém refrénu. Gardner hlasivky zbytečně nepřepíná, necpe se do poloh, kde jí to nesluší a hraje pro celkové vyznění skladby.
Právě „Assassinate“ je s klasickým hard rockem napumpovanou „Standing“ asi nejsilnější položkou alba. Těmto skladbám pak mohou ještě konkurovat dva poprockové dýchánky „Without You“ a „A Way To Your Heart“, které ale nemají v sobě zbytečně sladkobolný patos a jedou spíše v písničkářských kolejích. Zajímavě zní i „Web“, který zaujme hlavně střídáním klidnějších pasáží a úderného refrénu, kde se ke slovu zase dostanou modernější technologie (jako upomínka na minulou desku). Aby výčet nejsilnějších skladeb byl úplný, je třeba zmínit i závěrečnou „Flame Thrower“, která jede v přesném průsečíku mezi starým hard rockem, naleštěným hair metalem a klasickým heavy metalem. Zde opět prim hraje silný refrén a v tomto případě i precizní kytarové sólo. Na druhé straně ale pak stojí nenápadité skladby „Kick Me Back“ a „You Said“, které zní spíše jako výplň a nepomůže jim (v případě „You Said“) ani využití elektronických prvků, se kterými (jako v jediné skladbě) jde Janet tentokrát trochu přes čáru.
Kdo si oblíbil předloňskou desku, bude spokojen i teď. Zdá se, že Janet definitivně nabrala druhý dech a dokazuje, že dnes je mnohem silnější než její bývalé kolegyně ve Vixen. Kdo doufal ve studiový comeback této party, může být lehce zklamán, ale i tento zarputilec si musí přiznat, že Janet Gardner by v rámci této kapely tak silnou desku jako byl její debut nebo jako je „Your Place In The Sun“ asi nenahrála.
|
