Porcupine Tree byli v roce 1994 kompletní kapelou. Stálými členy skupiny se nově stali baskytarista Colin Edwin, bubeník Chris Maitland a klávesák Richard Barbieri. Tedy muzikanti, které Wilson znal ze svého druhého projektu No Man. A protože stále více koncertovali, vznikla první živá nahrávka Porcupine Tree „Spiral Circus“. Obsahovala jen šest skladeb a vyšla pouze na kazetě (tedy do roku 1997, kdy bylo vypuštěno do světa 500 kusů vinylů). Rozhodně věc spíše jen pro sběratele.
Na konci roku 1994 vydali Porcupine Tree EP „Moonloop“, které je důležité především kvůli titulní skladbě, na níž Porcupine Tree poprvé pracovali společně. Sedmnáct minut (pokud budeme brát v potaz původní albovou verzi) dlouhá kompozice je ukázkou muzikantského umu všech zúčastněných. První minuty písně jsou snové a velmi klidné. Psychedelická kytara krouží kolem posluchače velmi umírněně, stejně tak klávesy pouze dokreslují takřka relaxační auru skladby. Teprve na poslední tři minuty se najednou z písně stane prog rockový monolit. Všechny nástroje ožijí, muzika se „nakopne“, bicí čím dál zrychlují a divočí, to samé platí o kytaře. Jde o velice pozoruhodnou instrumentální skladbu, která rozhodně nezapře velkou inspiraci Pink Floyd. Ostatně tohle přirovnání se stalo typickým pro celou následující řadovou desku „The Sky Moves Sideways“.
Kromě již známé „Moonloop“ bylo na albu „pouze“ dalších pět skladeb. „Prepare Yourself“ je necelé dvě minuty dlouhou předehrou právě pro „Moonloop“. „Dislocated Day“ je na tehdejší poměry kapely rockově divoká a plná temnoty. Wilsonův hlas je zastřený a klávesy dodávají písni tísnivou atmosféru. „The Moon Touches Your Shoulder“ je pravým opakem a zní klidně a tiše. Hlavním obsahem, stejně jako u předchozího EP, je bezesporu titulní opus alba.
„The Sky Moves Sideways“ je rozdělena na dvě části, nicméně dohromady dá více než půlhodiny muziky. Celá skladba je převážně instrumentální a hudebně čerpá především ze zmíněných Pink Floyd. Trochu vybočuje část nazvaná „Wire The Drum“, a to především pro svůj téměř taneční rytmus a nemalý vliv elektronické hudby. Deska vyšla v několika verzích. V původní, pak v americké, na které se nachází ještě skladba „Stars Die“ jež posloužila jako singl a také v „kompletní“ verzi z roku 2004. Na té některé skladby přebubnoval Gavin Harrison.
„The Sky Moves Sideways“ je jakýmsi hudebním předělem Porcupine Tree. Titulní opus složil sám Wilson ještě před tím, než měl kompletní sestavu kapely, zbytek pak už s novými členy. Album to příliš neovlivnilo, protože pořád to byl Wilson, kdo měl hlavní slovo (což platilo i dál), ale ještě jako by chyběla osobitost, která kapele byla vlastní v pozdějších letech. Znovu se musíme vrátit k Pink Floyd. Porcupine Tree potažmo Steven Wilson se jimi vždy nechali inspirovat, ale právě tahle deska je se jménem progresivní legendy úzce spojována. Mezi progresivními fanoušky se o Porcupine Tree koneckonců mluvilo jako o Pink Floyd devadesátých let. Wilson to později negoval s tím, že v té době udělal hodně pro spokojenost fanoušků Pink Floyd, kteří jeho kapelu poslouchali, a to i protože samotná legenda v té době už desky nevydávala.
Album každopádně sklidilo velice dobré ohlasy a to i v Americe. O Porcupine Tree byl čím dál větší zájem. Kapela ho přetavila ve stále více koncertů a nahrání další desky.
|
