Řadové album Eagles Of Death Metal, té udatné kapely, která musela přežít střelbu islámských teroristů na svém koncertě v pařížském Bataclanu, je zjevně v nedohlednu, přestože poslední dvě alba „Heart On“ a „Zipper Down“ slavila slušné úspěchy jak doma v Americe, tak v rezervovanější Anglii. Ovšem „Zipper Down“ vyšlo už v roce 2015, jen několik týdnů před osudnou událostí v Bataclanu. Ta Eagles Of Death Metal už navěky poznamenala, vždyť kulka zasáhla i jednoho z prodejců merchandisingu kapely, Nicka Alexandera, a samotní muzikanti museli rychle prchat ze scény a zabarikádovat se v šatně. Od té doby se sestava Eagles Of Death Metal proměnila a kromě zpěváka Jesseho Hughese a frontmana stylově spřízněných Queens Of The Stone Age Joshe Hommea (ten v Bataclanu tehdy nehrál) v ní zůstal už jen kytarista Dave Catching.
Od osudného listopadového večera visel nad Eagles Of Death Metal otazník. Hughes na otázky ohledně budoucnosti kapely odpovídal spíše vyhýbavě a o nové tvorbě jako kdyby nechtěli ani slyšet. Fanoušci se už pomalu smiřovali s tím, že „Zipper Down“ bude čtvrtým a posledním zářezem v diskografii téhle srandistické kapely. Nakonec je přece jen všechno jinak. O tom, že Eagles Of Death Metal přijdou s novou deskou se začalo mluvit na začátku jara letošního roku. Jakou ovšem bude mít podobu bylo jasné až o několik měsíců později. Novinka s šíleným názvem „Eagles Of Death Metal Presents Boots Electric Performing The Best Songs We Never Wrote“ totiž neobsahuje ani jednu novou skladbu. Jde, jak může být z názvu patrné, o sbírku coververzí, které však kapela nahrála velice svérázným způsobem. Tedy stylem, který je jí už celá léta vlastní.
Překvapivý pak není ani výběr samotných skladeb. Eagles Of Death Metal si totiž můžou dovolit úplně všechno a prominuta jim bude i ta největší šílenost, protože právě na nich si postavili svou kariéru. Snadno tak do jednoho šiku postaví skladby od Kiss, Guns N`Roses, George Michaela, Ramones, Stevea Millera, AC/DC nebo Davida Bowieho. „Jsou to vesměs kapely, které máme skutečně rádi,“ řekl Jesse Hughes a i tím vyslal do tábora Guns N`Roses jasnou zprávu o tom, že dřívější kontroverze s Axlem Rosem je už zapomenuta. Ovšem právě pistolnická „It`s So Easy“ patří k těm položkám alba, které se ne úplně povedly. Tahle ostrá skladba potřebuje svůj drajv, který jí Eagles Of Death Metal ubrali a tím pádem ztratila na působivosti. Podobně dopadla i podivně zpomalená „Beat On The Brat“ od Ramones.
U jiných položek je to ovšem mnohem lepší. Dobře se poslouchá úvodní kissácká „God Of Thunder“, která je sice zbavena simmonsovské mohutnosti, ovšem i garážový kabátek jí sedí skoro dokonale, stejně tak i medley skladeb „High Voltage“ a „It`s A Long Way To The Top“ od AC/DC, kde se Hughesovi povedlo takřka dokonale trefit výraz Bona Scotta a neznít přitom jako Bon Scott. Vrchol celé kolekce ovšem leží v předělávce „Careless Whispers“ od George Michaela, která dostala honosné aranže, jež jsou sice vzdáleny zdánlivé ležérnosti Eagles Of Death Metal, ale v tomto případě zní velmi přitažlivě. Jako druhou vrcholnou věc pak můžeme jmenovat slavnou „Trouble“ od Cata Stevense, která se pyšní šedesátkovou patinou a odleskem doby svého vzniku. Právě tyhle aspekty zde Jesse Hughes a Josh Homme vychytali dokonale.
Dokonalá však tahle nahrávka není, ostatně jako všechno, s čím kdy Eagles Of Death Metal přišli. Je ale hodně svérázná, což z ní činí zajímavou záležitost. Nakonec sedí i ten na první pohled nesourodý výběr skladeb. Ty spojuje totiž svojské podání, podivně přitažlivá atmosféra a všudypřítomný humor kapely. Ten se naštěstí ani po pekelné pařížské noci neztratil.
|
