Odsoudit šmahem Sum 41 jako zbytečnou kapelu, která se svezla na vlně amerického neopunku, a tím pádem jí nasadit cejch komerční sračky, by bylo velmi jednoduché a docela nespravedlivé. Jistě, neopunkový základ, kdy kapela čerpala z The Offspring nebo Bad Religion, aniž by kdy dosáhla úrovně jejich nejlepších alb, byl u Sum 41 vždycky znát. Jenže kariéra této kapely je mnohem složitější, než by si nezasvěcený posluchač mohl myslet. On ten ryzí neopunk model 1995 byl u těchto Kanaďanů vždycky jen základ. Vždyť v jejich diskografii můžeme najít prvně dvě neopunková a zároveň nejúspěšnější alba „All Killer No Filler“ a „Does This Look Infected?“, ale od těch se Sum 41 začali brzy vzdalovat.
Trojka „Chuck“ už byla řízná nahrávka, která začala vstřebávat vlivy nu-metalu, čímž se kapela nevyhnula srovnávání s tehdejší tváří Linkin Park, ale vpustila do tvorby i thrashové prvky. Tvrdosti, kterou deska vykazovala, se asi zalekla i samotná kapela a následující „Underclass Hero“ se nesla ve vyměklém pop-punkovém duchu, který kapele skoro zlomil vaz. A když se navíc v období kolem alba „Screaming Bloody Murder“ přidaly alkoholové problémy zpěváka Derycka Whibleyho, stahovala se nad kapelou černá mračna. Dokonce se mluvilo o rozpadu, který byl někdy kolem let 2012 až 2014 docela aktuální. Nedošlo k němu, místo toho Sum 41 před třemi lety vrhli na trh nahrávku „13 Voices“, která se nesla ve znamení návratu k někdejší formě, ovšem už v dospělejším podání. Neopunkový základ zůstal skoro nedotčen, ovšem metalové vlivy (kde kapela nechala znít i svou inspiraci klasickým heavy metalem) byly už nepřeslechnutelné.
Mluvilo se o pokropení živou vodou, ovšem jedním dechem se dodávalo, že se může jednat jen o momentálně silnou formu kapely, která se už možná nebude opakovat. U Sum 41 by se vlastně člověk ani nedivil. Jenže v táboře této kanadské pětice je momentálně zjevně klid, Whibley už své problémy překonal a současná forma nese své výsledky. Novinka „Order In Decline“ se proto může zařadit mezi povedená alba kapely a svůj podíl na tom nemá jen úvodní hitová dvojice „Turning Away“ a „Out For Blood“, která stojí pevně na svižně punkovém základu, nepostrádá nutnou zpěvnost, ale má řádně metalový spodek, jenž aktuální tvorbě Sum 41 dává uvěřitelný a důvěryhodný charakter. Ani škarohlíd už se na Sum 41 nemůže koukat jako na zázrak jednoho hitu, který byl stvořen pro podbízení komerčním médiím, ani jako na zchlastané trosky, honící své vlastní démony skrze trochu psychotické skladby.
„Order In Decline“ není deska napěchovaná hity, protože se zde najdou i skladby s vážnějším charakterem, jako například „Death In The Family“. Ta byla sice trochu neobratně zvolena jako druhý singl, který však Sum 41 zároveň zaručuje, že se na ně nikdo nemůže dívat jako na lacinou kapelu. Povedla se i obligátní balada „Never There“, která nemá laciný charakter a navíc zde stojí v kontrastu s ostrou „The People Vs...“, jež má kořeny v thrashovém základu. Její atmosféra se však odráží spíše v melodickém hardcoru, do kterého navrátivší se kytarista Dave Baksh (jakási dobrá duše kapely) vypálil bleskurychlé sólo. Jsou zde samozřejmě i trochu slabší skladby typu „Heads Will Roll“, „45 (No Matter Of Time)“ a „Eat Me Alive“, ale ani v jejich případě se nejedná o vyložené přehmaty a vycpávkový materiál.
Sum 41 jsou tedy s „Order In Decline“, po vydařené „13 Voices“ definitivně zpět, na což by si ani největší optimista před takovými pěti lety nevsadil. Už se jim pravděpodobně nikdy nepovede dostat se na ztracené pozice, ale přece jen ještě mohou dokázat nahrát velmi slušné desky. Tohle je totiž jedna z nich.
|
