Slováky Signum Regis jen tak něco nezastaví. Do cesty se může připlést rozchod s vydavatelskou firmou nebo výměna zpěváka, a stejně fandové nečekají na nové album bůhvíkolik let (zdravím Heavenly a Insanii Stockholm). Aktuální dílo "The Seal Of A New World" naopak přichází pouhé dva roky po výročním zápisu "Decennium Primum", a to pod záštitou nového labelu Beyond The Storm Productions a s brazilským pěvcem Joto Fortinhem v čele.
Můžeme si říct hned v úvodu, že Jota se stal pro Signum Regis výhrou. Nic proti bývalému frontmanovi, výškař Fortinhova typu ale sedí k podstatě Signum Regis ještě víc. Navíc nebývá zvykem, aby se podařilo zlanařit tak dobrého a přitom prozatím neprofláklého pěvce, který ještě k tomu zvládá skládat a kreslit. Jota totiž stvořil povedený art-work novinky a spolunapsal úvodní song "Kings Of The Underground". Tento kousek je vůbec nejspídovější (a zatraceně zdařilou!) věcí nahrávky, autorský středobod - ve zbytku písní už v tradiční režii basisty Ronnie Königa - ale přece jenom leží někde jinde.
König je totiž mimořádný skladatel, kterému k naplnění tvůrčích vizí nestačí jednostranná koketerie se speedem. Ještě radši si zavdá s progem, nejde však do extrémů a nechává tento žánr chytře sloužit powermetalovým melodiím. Přesvědčíme se o tom hned ve druhém příspěvku "Prisoner´s Elegy", kde už je stavební struktura o poznání složitější a její podstata vězí v kontrastu tvrdých riffů a chytlavé refrénové linky, ve které dominují skvěle naaranžované vícehlasy v noblesním stylu amerických Theocracy (s doprovodnými vokály na albu vypomohl švédský borec David Åkesson). Důmyslný rukopis většiny písní volá po opakovaných posleších (např. klipovka "Never Surrender" roste a roste), některé momenty ale přitahují okamžitě a opravdu velkolepě.
Kupříkladu refrén "The City Of Gold" se ve druhé části přelije do úchvatné klenby, jež dokáže pohnout srdcem. Rychle vtáhne i většina sólových pasáží, u kterých nestačíme žasnout nad jejich propracovaností, hravostí i lehkostí (namátkou "Phantasmagoria" s Queenovskou vsuvkou nebo "Let Freedom Ring", kde s kytarovou prací vypomohl hostující Magnus Karlsson). Blesková pozitivní reakce se dostaví u položky "Fly Away", jejíž optimistický náboj svolává fanoušky spolků jako Freedom Call či Skeletoon. Pomalá "Shalom" zase dojímá baskytarovými zlomy, jež evokují dýňovou píseň "The Tale That Wasn´t Right", neboli jednu z nejskvostnějších balad všech dob.
Momentů k obdivování je ale celá řada a novinka Slováků v tomto ohledu zabaví posluchače na dlouhou dobu. V závěru nutno zmínit, že k výbornému dojmu hodně dopomohla zvuková produkce, která - ačkoli hudebníci stále dbají na přirozenost analogového záznamu - konečně splňuje moderní požadavky (však se taky o master staral zkušený Jacob Hansen) a ve finálním souhrnu proto již nic nebrání tomu, aby album Signum Regis mohlo být považováno za jeden z nejlepších počinů roku.
|
