Kde že časy bigbítovější Deštivé ulice jsou… Děčínští Detroyself na aktuálním albu „Mít se ve svý moci“ v podstatě navazují na hrubou a intenzivní houževnatost, ke které se dopracovali na svém dva roky starém albu „Nedej se“. Jen nyní je to ještě intenzivnější a natlakovanější, když vyjma nevýrazného intra, atmosféričtější skladby „Plameny“ a závěrečného vláčně houževnatého intra můžete mít pocit, že Destroyself chtějí zničit nejen sami sebe, ale že chtějí umlátit i všechno živé okolo sebe.
Používají k tomu zdroje ze své minulosti - punkovou neurvalost a strohost, thrashovou údernost i bigbítovou jednoduchost. Velmi uvážlivě mají jejich střely jen nezbytně nutnou délku, takže se nestihnou vyčerpat. Výjimkou jsou již zmíněné temnější „Plameny“, kde díky nejsilnější náladové hloubce se nehraje jen na metalovou první signální, na opačném spektru pak stojí nenápadité a uštěkané „Vem mě s sebou“, kde i ty pouhé tři a půl minuty se zdají být nekonečně dlouhé. Když se do strohé a syrové palby podaří propašovat melodii (pochopitelně punkově na-na-na-na jednoduchou), tak jako v „Zabij to v sobě“, „Boj o slova“ nebo v „Není čas se bát“, není obtížné si představit, že u těchto dějových vírů se může pod pódiem intenzivně divočit. A může se i zdát, že (byť díky čistému a přehlednému zvuku velmi srozumitelná)textová složka je v tomhle případě zcela nepodstatnou složkou divokého menu.
Destroyself se po čtvrtstoletí své existence rozhodli vymlátit z posluchačstva duši. Daří se jim to, nepotřebují k tomu pochopitelně žádné kudrlinky ani odbočky, synonymem pro album „Mít se ve svý moci“ s propracovaně strašidláckým obalem je přímočarost a testosteron a účinek je okamžitý. Jen také ten poločas rozpadu je zcela adekvátní jednoduchosti nápadů.
|
