I přes bohatou historii nejsou finští Blackstar Halo příliš známým jménem. Vznikli už v roce 1998 pod jménem Downfall a o čtyři roky později vydali svou debutovou desku „My Last Prayer“. Za dalších šest let však změnili jméno na současné Blackstar Halo a první desku pod touto značkou pojmenovali „Illuminated“. Zajímavostí je, že videoklip k titulní písni natočila společnost Obscure Entertainment, z jejíž dílny vzešly filmy jako Star Wreck či Iron Sky.
Po vydání „Illuminated“ se však Blackstar Halo na dlouhou dobu odmlčeli a přicházejí až nyní s albem „Siren“, částečně financovaným díky crowfundingové kampani.
Ač muzikanti z Blackstar Halo hrají už dvacet let, zní jejich hudba zcela současně. „Siren“ je velice melodická deska, ale ráda si odskakuje k nejrůznějším odnožím metalu. Úvodní „Bleeding Red Door“ je svižná moderní pecka, které dominují melodické vokály a trocha elektroniky. Disponuje velice chytlavým refrénem a v podobném duchu pokračuje i „The Queen“. Zde je znatelná typická „severská“ melodika. Skladba však skáče z nálady do nálady. Chvilku je téměř popová, poté najednou zrychlí až k melo-death metalu. I díky hojně využitým klávesám diskotékového střihu mohou Blackstar Halo připomínat švédské Amaranthe. „Wolf The Mender“ je obohacena o ženský zpěv a směřuje do klidných rockových vod. Refrén sám o sobě patří k tomu nejlepšímu, co deska nabídne. Takhle se píší hity. Sem tam se přitvrdí jako například v „Intruder“, která obsahuje nátlakovou deathovou pasáž. A i díky střídání growlu a čistého zpěvu přichází na mysl tentokrát inspirace Scar Symmetry.
Kapela má čich na skvělé refrény, ale s každou minutou vás napadne jiná kapela, kterou Blackstar Halo připomínají. Slyšíte Soilwork? Jasně. Dark Tranquillity? Určitě. Amaranthe jsme zmiňovali. Za některé pasáže by se nestyděli ani In Flames.
Jako by kapela měla výtečně přečtenou celou severskou scénu.
„Siren“ je dobrá deska. Zábavná, uteče jak nic. Blackstar Halo sází na chytlavost. K tomu přidávají suverénní hudební výkon a kvalitní zpěv. Zvuk se kuchtil v Fascination Street Studios, kde se o mastering postaral všudybyl Jens Bogren, takže i po této stránce je nahrávka náležitě ošetřena. Přesto nadšení nepřichází. Desce chybí nějaké překvapení a spíš občas působí jak tipovací soutěž, při poslechu vás totiž každou chvilku bude napadat, že tohle jste už slyšeli támhle a tamto zas u tamtěch. Blackstar Halo umí skládat dobré melodie, ale pocit, že mají na víc, nemizí ani na chvilku. Na příštím albu (snad dříve než zase za devět let) by to chtělo více osobitosti.
|
