Nedokážu posoudit, jak pevnou pozici mají při svém ataku na světovou scénu The Trigger v rodném Srbsku. Za necelých patnáct let své existence stihli vydat tři alba, na kterých vždy sáhli po mateřském jazyce, letos poprvé, navíc s Massacre records v zádech, vsadili na angličtinu. A byť se při snaze o získání pozornosti ohánějí tím, že patří mezi female-fronted-metal, není to asi úplně nejšťastnější cesta. Jasně, ve svém čele ženu mají, jenže Milena Brankovič rozhodně nezapadá do toho stereotypního obrazu vnímání této škatulky. Nečekejte tedy žádnou hudební přístupnost, či hlasovou křehulku. Ona by ani do hrubého a neohebného výrazu The Trigger absolutně nezapadala.
Ať už však bude u mikrofonu stát kdokoliv, soudě dle alba „The Time Of Miracle“ bude cesta The Trigger na vrchol docela trnitá. Jejich muzika je houževnatá, utahaná, syrová, nepříliš nápaditá, zahraná s řemeslnou rutinou, která však na přenos nějakých žhavějších emocí a vybřednutí ze studeného neosobního nářezu nějak nestačí. Do téhle konstelace Milena se svým občas protivně afektovaným hlasem zapadá. Přitom když vsadí na přirozenost jako v atmosféričtějščí „Abyss“, je zjevné, že její hlas má zajímavou barvu, sílu i přitažlivost, případně když k sobě vyfasuje šikovného parťáka, jako třeba Marka Matijeviče Sekula v živější „Boom“, mají The Trigger šanci i na chvíli v paměti uvíznout. Především pak těm, kteří mají blízký vztah k alternativním metalovým postupům.
The Trigger jsou těžkopádně houpaví, masivní a nehitoví. Jejich „The Time Of Miracle“ je ve všech dvanáct položkách (i přes jednotící textový koncept) těžko uchopitelné, roztříštěné a celkem nepokrytě sázející na údernou snahu posluchače ohromit svojí intenzitou a nasazením. Jenže je to jako stavění domu od střechy – uvnitř v podstatě nic není, takže už poměrně záhy The Trigger dojíždějí na nezáživnou prázdnotu.
|
