Asi jen pošetilec by čekal, že se Europe podaří zopakovat fenomenální úspěch alba „The Final Countdown“, obzvlášť když kapela přišla o výborného kytaristu Johna Noruma, který nepřekousnul směřování Europe k větší nablýskanosti a pompéznosti. Na albu „Out Of This World“ jej nahradil Kee Marcello, který se svým hráčským uměním mohl s Johnem Norumem směle porovnávat a k aktuálnímu stylu kapely seděl díky své vzletnosti a lehkosti přece jen o něco víc, než jeho předchůdce. Europe totiž na pompéznost nerezignovali a klávesy na tomhle albu hrají velmi důležitou roli. Přesto švédská pětice dokázala do svých skladeb dostat slušnou porci příjemně štiplavého rockového koření, a protože Joeyho Tempesta schopnost psát silné melodie neopustila a jeho hlas stále rostl do velmi přitažlivé a vyvážené kombinace emotivní nasládlosti a rockové dravosti, nemohla tahle deska dopadnout špatně.
Opírala se především o hitovost úvodního singlu „Superstitious“ se sladce zpěvným sborovým nápěvem, pohodovou kytarou, nezbytným fanfárovým zablesknutím (bylo dobře, že tuhle spojnici na minulou desku pojali Europe tak decentně) a parádním Tempestovým zpěvem, druhým nejnablýskanějším pilířem se stala oprášená balada „Open Your Heart“, kterou švédská pětice upravila do trochu nasládlejší a decentnější podoby, kapela ji tentokrát udržela po celou dobu v pomalejší poloze a odbourala tak předchozí náladovou rozmanitost, což kupodivu skladbě na kráse ani v nejmenším neubralo.
Možná trochu ve stínu celkové nablýskanosti stojí fakt, že Europe ve své podstatě zůstávají především rockovou kapelou. Nasadit ty nejvýraznější rockovky z alba jako singly by asi nebyl dobrý nápad, ale pulsující „Ready Or Not“ s přibroušeným zpěvem, krásnou symbiózou zpěvu a riffu, důmyslně vypointovaným refrénem, lehoulinkým a svěžím kytarovým sólem a dráždivě vytaženou basou, hutnější „Lights And Shadows“, kombinující vláčnější sekaný riff a špetku rockové hrubosti s nadýchaným refrénem by, či ukřičená „Never Say Die“, nejen díky výrazným Hammondům s přitažlivou staromilskou patinou si o podobnou podporu velmi hlasitě říkaly. Stejně tak procítěná finální posmutnělá pianovka „Tomorrow“ (krásný důkaz toho, jak důležité jsou ve tvorbě Europe klávesy) přidává důležitý kousek do velmi povedené rockově přístupné skládanky.
Vyčítat albu „Out Of The World“, že není stoprocentně kvalitativně vyrovnané a že se na něm nachází tuctovější kousky, lze snad jen ve světle síly předchozí desky. Stejně tak jako otloukat kapele příklon k určité popovosti, který se dal v této fázi vývoje poměrně dobře očekávat. A i když album „Out Of World“ na úspěch svého předchůdce nedosáhlo, jevili se Europe jako ideální parťák pro Def Leppard na jejich sáhodlouhém turné k albu „Hysteria“. A tak se vyčerpávající kolotoč intenzivně točil stále dál…
|
