Někdy bývají cesty osudu naprosto nevyzpytatelné. Kdo by v roce 1985 vsadil na to, že Europe budou o rok později jedním z největších hudebních trháků? Kdo by jen o pět let později, v době, kdy Europe představili výborné album „Prisoners In Paradise“, uvěřil tomu, že nad švédskou pěticí se začíná stahovat černý mrak, v jehož důsledku se kapela rozejde? A kdo by si tipnul, že se ve své nejslavnější sestavě Europe po letech znovu sejdou, aby v neměnném složení pokračovali až do dnešních dnů? Kdo by hádal, že největší úspěch kapela získá zásluhou alba, které je z celé diskografie nejvzdálenější jejich rockové podstatě? Kdo by uvěřil tomu, že Europe najdou chuť a odvahu zcela rezignovat na pozlátka a znovu se ke své podstatě vrátit?
Tak, jak s „The Final Countdown“ byli Europe v nejlepší dobu na nejlepším místě, tak s „Prisoners In Paradise“ se karta zcela otočila. Europe dospěli, byli plni nápadů, zněli ohromně sebevědomě a nepotřebovali k tomu žádné „popové“ berličky. Jejich páté album je tak jednoznačně nejvyzrálejší položkou první etapy života kapely, ve které ještě navíc zůstal plně zachován osobitý punc hitovosti, mladického nadšení a spontánnosti. Přesně takhle „Prisoners In Paradise“ působí. Hlavní zásluhu na tom mají žhavá „All Or Nothing“ s kousavým riffem, jedovatým vokálem, podpořeným kontrastními nasládlými sbory a ohromně silným refrénem (fakt, že zdaleka ne naposled si na tomto albu můžete zavzpomínat na nejsilnější chvilky amerických Warrant lze přičíst spolupráci s producentem Beau Hillem), vláčnější titulní naléhavá skladba s jednou z nejsilnějších kooperací kytary a kláves (a že to je disciplína, ve které Europe tradičně vynikají), ostřejší staromilská a dravá rockovka „Got Your Mind in the Gutter“ (právě tady lze zmíněné Warrant přímo nahmatat, ostatně Beau Hill je jedním ze spoluuatorů skladby) a zejména finální „Girl From Lebanon“ s naprosto pohlcující atmosférou (úžasně mrazivou a přitom poměrně nenápadně se tvářící) a dokonalou gradací.
To, že doba podobně laděné muzice nepřála, se podepsalo na tom, že tentokrát se žádný hitparádový úspěch nekonal. Pouze v domovském Švédsku (kterému však muzikanti dali - údajně pod hrozbou vysokých daní a možnému angažmá v řadách armády – vale) se album vyšplhalo alespoň na chvost první desítky. Nic to však nemění na tom, že „Prisoners In Paradise“ je velmi silná deska. Nezájem o melodický rock i únava z mnohaletého kolotoče na cestách však vedly k tomu, že Europe dospěli k rozhodnutí, že je nejvyšší čas si od sebe odpočinout...
|
